Karel Čurda – příběh velké zrady. Proč po atentátu na Heydricha udal své kamarády i další lidi?
Karel Čurda, rodák z Třeboňska, je v obecném povědomí zapsán jedním slovem – zrádce. Byl to on, kdo sám a dobrovolně navštívil v červnu 1942 v Praze úřadovnu gestapa a řekl vlastně úplně všechno, co věděl o atentátu na Heydricha, jeho pachatelích, parašutistech i českém odboji.
A věděl toho dost. Karel Čurda totiž zradil své kamarády a spolubojovníky. On sám vyskočil z letadla jako agent vybraný československou kontrarozvědkou a vycvičený v paravojenské škole ve Skotsku. Čelil stejným hrozbám, riskoval život, bojoval za stejné ideály.
Karel Čurda se narodil 11. října 1911 jako nejmladší ze šesti dětí na statku zvaném Palečkovna v Nové Hlíně u Třeboně, kde rodiče pracovali jako nádeníci. Učil se zedníkem a vykonával různá povolání, než se mu zalíbila služba se zbraní nejprve v armádě a pak u finanční stráže.
V červnu 1939 utekl do Polska, prý přímo v uniformě s flintou na rameni. Ve Francii podepsal závazek do cizinecké legie, odjel do Afriky, kde se ovšem jako příslušník záložního pluku nedostal přímo na frontu. Krátce před obsazením Francie utekl stejně jako skoro tři tisíce vojáků Čechoslováků do Anglie, kde byl později vybrán k výcviku agentů parašutistů.
Proč v kritické chvíli zradil?
Kolem zrady Karla Čurdy je mnoho buď povrchně, nebo vůbec nevyřešených otázek. Bylo možné poznat už v době výcviku a výběru agentů, že soubor jeho vlastností a osobnostních kvalit neobstojí? Podle vojenského psychologa Daniela Štrobla by ani moderní diagnostické metody nemusely být zárukou lepšího výběru: „Otázkou totiž je, zda bychom pak nevyfiltrovali také Gabčíka s Kubišem. I oni se projevovali částečně nezodpovědně a frajersky.“
Na jednom se při hodnocení chování Karla Čurdy v době působení v protektorátu většina badatelů shoduje. Bylo rozhodující chybou skrývat se v rodné obci v domě, kde žila Čurdova matka a sestra.
Parašutisté byli v daleko těžší situaci, než si kdo během jejich výcviku dokázal představit. Nebyli připravení na tvrdost německého represivního aparátu, ochotu českých udavačů a sílu strachu. To se ještě zhoršilo, když nacisté ihned po atentátu rozpoutali šílený teror, lidé z odboje přestávali spolupracovat, nebylo kam se ukrýt.
„Bezmoc, je důležitý fenomén. Pokud se pak člověk nechá bezmocí pohltit, možným východiskem je velký hněv nebo panika. A kombinace hněvu a paniky je pro vojáka úplně zničující. Karel Čurda prostě nevěděl jak dál,“ vysvětluje Daniel Štrobl.
Strach o matku a sestru byl rozhodující
V příběhu Karla Čurdy se ukazují momenty svědčící o silném vztahu k domovu a vlastní rodině. Už na lodi do Anglie se nerozvážně, jako by náhle zapomněl na vojenskou disciplínu, obrátil s až naivní vřelostí na majora Antonína Zemana, ve kterém poznal souseda ze Staré Hlíny.
„Čurda oslovil nadřízeného pane Zeman, ačkoliv major používal krycí jméno Barovský,“ říká badatel a spisovatel Vladimír Kos z Třeboně. „Zemana Čurda vyhledal pak ještě jednou, krátce před odletem do protektorátu, a dokonce se ho zeptal, jestli nechce někoho doma pozdravovat. To už ho ale Zeman opravdu seřval,“ vysvětluje Vladimír Kos.
Jako agent Karel Čurda nejprve navštívil rodinu na Třeboňsku a přebýval u sestry v Kolíně. Po atentátu se ukryl na půdě u matky ve Staré Hlíně. Tam se dozvěděl z novin o dopadení několika spolubojovníků, ale také o likvidaci Lidic. „Jeho zlomilo, když viděl tu brutalitu nacistického režimu, na to ho nikdo nepřipravil a je otázkou, zda na to vůbec lze někoho připravit,“ soudí psycholog Daniel Štrobl.
Přiznáním na gestapu příběh nekončí
Svědkové Čurdova přiznání na gestapu popisují, že se třásl po celém těle a snažil se nejprve ujistit, že se nestane nic jeho rodině. Pak udal jména parašutistů, se kterými spolupracoval, udal jména skoro všech lidí, kteří jej v protektorátu ukrývali.
Později pomohl identifikovat padlé z kostela v Resslově ulici a udával další lidi. Prozradil dokonce i majora Antonína Zemana, o kterém do té doby gestapo nemělo tušení, což odnesla vězením Zemanova manželka.
„Karel Čurda je pravý archetyp zrádce. Ti vždycky mají představu, že zradí jednou, a tím to skončí, ale tak to nikdy není,“ upozorňuje Daniel Štrobl, „on tu morálku někde v sobě nejspíš měl a dostal se do obrovského tlaku svědomí. Věděl, že má na rukou krev kamarádů.“
Na výčitky lze reagovat například sebevraždou, ale Karel Čurda si vytvořil přístup popisovaný v psychologii jako identifikace s agresorem. „To znamená, že se sám stal agresorem, vnitřně si obhájil, že je na správné straně. Aktivně se podílel na tom, co Němci dělali, aby si udržel tu křehkou konstrukci, že udělal správnou věc, aby se nezbláznil z pocitu viny,“ vysvětluje Daniel Štrobl možné motivy Karla Čurdy, který se stal plně spolupracujícím konfidentem gestapa.
Svůj podíl na Čurdově spolupráci měla i na svou dobu astronomická odměna pěti milionů korun, kterou za pomoc gestapu získal. Peníze dostával postupně, každý měsíc mohl vybrat až třicet tisíc korun. Do konce války stihl utratit jeden milion.
Navíc přijal německé příjmení Jerhot, s úředníky gestapa udržoval přátelské vztahy, dostal byt na Vinohradech. Přesto lidé v Čurdově rodišti v Nové Hlíně a v sousední Staré Hlíně i po válce nesoudili Karla Čurdu zdaleka tak přísně jako zbytek společnosti, která jej při mimořádném lidovém procesu v roce 1945 poslala na popraviště.
Doma Čurdovi odpustili
„Mluvit zle o Karlu Čurdovi v hlinské hospodě by se vám ještě před pár lety nemuselo vyplatit,“ upozorňuje badatel Vladimír Kos. „Místní to vnímali tak, že zachránil vesnici od osudu Lidic,“ vysvětluje.
Podobně vzpomíná na rodinu Čurdů i zdejší rodák Milan Přibyl. „Dělali jsme, jako by se nic nestalo, ta rodina za to ostatně nemohla. Měl jsem rád syna Karla Čurdy, toho parašutisty, hodně jsem si s ním jako dítě hrál,“ připomíná osud Karla Jerhota, který se narodil ještě za války a po popravě zrádce Karla Čurdy byl odsunut i s matkou do Rakouska. Před tím ovšem nějakou dobu žil s babičkou právě ve Staré Hlíně.
„Vzpomínám na něj, byl to bezva kluk,“ říká Milan Přibyl, „byl jsem už v důchodu, když se mi podařilo získat jeho adresu. Tak jsem mu napsal, ale nechtěl se se mnou už sejít, prý s rodinou Čurdů a Starou Hlínou už nechce mít nic společného.“
Související
-
Až k Heydrichově autu se parašutisté dostali díky učiteli. Po atentátu si pro něj přišlo gestapo
Střelba, hluk a německé povely. To byly poslední zvuky, které ve svém životě slyšel Jan Zelenka Hajský. Když do bytu jeho rodiny vniklo gestapo, rozkousl kapsli s kyanidem.
-
Heydrich dostal protektorát jako svoje pískoviště na hraní. Měl zpracovat národ, připomíná historik
Atentát na protektora Heydricha provedli výsadkáři Kubiš a Gabčík 27. května 1942. O událostech, které předcházely i následovaly, napsal Dalibor Vácha knihu Smrt na kůru.
-
Jihočeši popravení nacisty skončili v rybníce Vítek. Jejich popel sypali ze známého mostu
Historický most přes rybník Vítek u Třeboně je známý z filmů, například v pohádce Byl jednou jeden král z něj sypali sůl. Váže se k němu ale i jedno válečné tajemství.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
