V bývalém klášteře v Táboře objevili nástěnné kresby. Autory nejsou mniši, ale vězni

Husitské muzeum v Táboře, sídlo na náměstí Mikuláše z Husi

Historické nápisy a kresby objevili pod omítkou restaurátoři při obnově rajského dvora v bývalém augustiniánském klášteře v Táboře. Nepocházejí od mnichů, kteří se tam modlili, ale od trestanců.

Klášter se totiž po josefinských reformách přeměnil na věznici a rajský dvůr plnil funkci vězeňského dvora.

„Když jsme odstraňovali pozdější zazdívky, protože věznice měla několik fází, objevily se pod nimi původní omítky a malby z doby první fáze věznice. Na nich byly zápisy tužkou, které učinili první vězňové,“ říká ředitel Husitského muzea Jakub Smrčka.

Na bílé zdi je zřetelná i figurální malůvka, která tematicky zcela jasně odkazuje na prostředí, ve kterém vznikla. „Tady vidíme dokonce i postavičku vězně s koulí na noze a několik zápisů historickým písmem, které se tehdy používalo. Něco jsme už rozluštili, tady mluví o nějakém Jírovi z Tábora,“ ukazuje Jakub Smrčka.

Epocha zániku kláštera začala v roce 1782 v rámci reforem Josefa II. Augustiniáni v Táboře sice zrušeni nebyli, ale mniši nesměli přijímat další členy, čímž byl klášter ponechán na vymření.

Válka a komunistický režim poničily klášter ve Vyšším Brodě. Vše ještě zhoršily zdlouhavé restituce

Mniši v klášterním kostele

Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě a jen několik desítek kilometrů vzdálený hornorakouský premonstrátský klášter Schlägl. Pojí je bezprostřední sousedství, společná historie i podobné poslání, ale zcela odlišná je jejich současná situace.

Přestavba sakrálního areálu na věznici začala po roce 1816. Do současnosti se z té doby dochovalo i několik cel, které zůstanou v původním stavu. „Jednou z nich je cela číslo dvě, o které ve svých vzpomínkách píše Karel Valter. Jsou tady zatím stará křesla a mají tu zázemí dělníci, ale potom z cely vyjmeme dodatečně vložené elektrické osvětlení a zase to bude vypadat jako kdysi,“ dodává ředitel muzea.

Upozorňuje také na zvláštní výklenky u dveří cel. „Ty byly odvětrány do komína a sloužily k uložení kýble, který zastupoval toaletu,“ vysvětluje.

I cely měly své vytápění, pro které se používal podobný systém jako na zámcích. „Vytápělo se v topeništi přístupném pouze z chodby za železnými dřívky a to teplo se vhánělo do litinových těles, která byla napevno umístěna v celách, přišroubována, aby žádný mechanický prvek nemohl vězeň odmontovat a použít třeba při útěku,“ popisuje Jakub Smrčka.

Rekonstrukce bývalého kláštera, později věznice a v současnosti sídla Husitského muzea si podle něj vyžádá zhruba 42 milionů korun. Opravy mají skončit na jaře příštího roku.

Spustit audio

Související