V Budějovicích jezdily 41 let tramvaje. Byly ale velmi pomalé a před mostem museli cestující vystoupit

První tramvaj projela městem v roce 1909. „Bylo to po dlouhých jednáních, protože Budějovice do té doby neměly elektrifikaci. Vlastně ji ani nepotřebovaly, protože tu byl velice dobrý plynový rozvod a ulice a velké budovy se osvětlovaly plynem,“ připomíná fotograf a autor knih o městě Milan Binder.

Dopravu ale bylo nutné řešit. „Nejprve se uvažovalo o koňské tramvaji, dokonce o parní tramvaji, ale nakonec se postavila elektrárna na místě dnešní teplárny, vznikla vozovna a v roce 1909 začal provoz elektrických tramvají,“ říká Milan Binder.

Tramvaj u kasáren v dnešní Žižkově ulici v Českých Budějovicích v období kolem roku 1910 |foto:Český rozhlas

Vozy jezdily na dvou tratích. Linka označená písmenem P vedla z nádraží na Pražské předměstí a linka označená písmenem L z nádraží na Linecké předměstí (jižní část města směrem na Český Krumlov).

Lidé linky překřtili na Langsam a Pomalu, což je německy a česky víceméně to samé. „Ono to s tou pomalostí bylo pravdivé. Ve vnitřním městě byla totiž omezená rychlost na 15 kilometrů v hodině a mimo zástavbu mohla tramvaj jet až 20 kilometrů v hodině. My si dneska ani neumíme představit, jak to jezdilo pomalu,“ komentuje Milan Binder.

V každé tramvaji bylo 18 míst k sezení a 12 míst k stání. Vůz měl na obou koncích plošinu a žádné dveře. „Nastupovalo se za jízdy a samotného mě překvapuje, jak těsně kolem loubí tramvaj jezdila, podle kolejí je to znát,“ popisuje Milan Binder.

Ve voze pracoval průvodčí, který prodával lístky, a samozřejmě řidič. „Pro řidiče to byla strašná řehole. V zimě měl kožich, protože motor lehce topil do hlavního vozu, ale na místo řidiče vůbec ne. Často byla úplně zamrzlá okna, takže nebylo ani vidět ven, a lidé tramvaji říkali lednice,“ připomíná Milan Binder.

Jediný pozůstatek po tramvajích v Českých Budějovicích. Na Mariánském náměstí zůstal tramvajový sloup, který doplňuje pamětní kámen|foto:Michaela Kolešová

Linka L směrem na Linecké předměstí musela překonat řeku Malši, ale Zlatý most původně neunesl tramvaj zatíženou lidmi. „První tramvaj, která ráno jela, zastavila před mostem, lidé vystoupili, vůz přejel, lidé přešli most, nastoupili a jeli dál. Pak už se to dělalo formou střídání, že přijela tramvaj k mostu, lidé vystoupili a přešli do další,“ vypráví Milan Binder.

Město mělo k dispozici celkem osm tramvají a dva vlečné vozy pro vykrytí potřeb v době špiček. „S tím vydrželo v podstatě po celou dobu provozu. Za války jeden vůz dostal zásah, ten ubyl, ale zase přibyl jeden vlečný, takže když tramvaje v Českých Budějovicích končily, bylo sedm vozů a tři vlečné,“ doplňuje Milan Binder.

Tramvaje jezdily v jihočeském krajském městě celkem 41 let. Jejich zvonec naposledy zacinkal 3. března 1950. „Po válce byla spousta kolejnic vybombardovaných, některé kusy chyběly, tak bylo jednodušší udělat provoz trolejbusový než opravovat staré koleje. Tramvaje se odvezly do Mostu, tvrdilo se, že se vrátí, že je to jenom dočasně, ale nakonec se nevrátily nikdy,“ uzavírá Milan Binder.