Z centra Budějovic měla na hřbitov jezdit parní tramvaj s unikátním vozem pro rakev

3. září 2017
Parní tramvaje nakonec v Českých Budějovicích nikdy nejezdily, ale město se o pár let později dočkalo vozů elektrických. Na straé pohlednici je zachycen tramvaj u kasáren v dnešní Žižkově ulici v období kolem roku 1910

Nejen lidé, ale i města mívají mnoho plánů, které se nakonec vůbec neuskuteční. České Budějovice nejsou výjimkou. V místním archivu se dochovala řada dokumentů popisujících projekty, které zůstaly skutečně jen na papíře. Jedním z nich je parní tramvaj s vozem pro rakev.

Budějovičtí patrioti vědí, že ve městě jezdila od počátku 20. století elektrická tramvaj. Historie místní hromadné dopravy ale sahá ještě hlouběji. „V 80. letech 19. století se uvažovalo o zřízení parní, nebo koňské tramvaje. Plány měly svůj vzor, parní tramvaj v té době jezdila v Brně a koněspřežná v Praze,“ říká ředitel Státního okresního archivu v Českých Budějovicích Daniel Kovář.

Tramvaj měla mít podle původních záměrů jediný účel - propojit město s tehdy novým hřbitovem svaté Otýlie. „Ten je dnes pohlcen v zástavbě, ale tenkrát ležel tři kilometry za městem, na samém okraji katastru. Pro starší a méně pohyblivé lidi bylo obtížné se tam dostat,“ popisuje Daniel Kovář.

Zástavba končila u pekáren, hřbitov byl daleko

Tramvaj měla jezdit po dnešní Pražské třídě. Archivář připomíná, že na konci 19. století končila budějovická městská zástavba zhruba u pekáren, v okolí současného obchodního centra IGY. Dál už byly jen pole a louky, takže vypravit se na hřbitov znamenalo opravdu dlouhou procházku.

O tramvaji se jednalo v letech 1888 až 1890. V městském zastupitelstvu se střídaly myšlenky, že by měla být parní a že by měla být koňská. „Na koňskou tu nebyly žádné projekty. Parní už dospěla do dalšího stadia, existují technické výkresy,“ uvádí Daniel Kovář.

Českobudějovická pobočka Státního okresního archivu. Na snímku ředitel Daniel Kovář

Mělo se jednat o lokomotivu z linecké firmy a dva vozy. V plánu bylo pořídit jeden vůz druhé třídy, tedy s čalouněním, a jeden vůz třetí třídy, tedy pouze s dřevěnými sedačkami. „Pak tam měl být připojen ještě naprosto unikátní třetí vůz - pohřební pro dopravu nebožtíků. To by byl, myslím, budějovický unikát,“ dodává archivář.

Vše nakonec ztroskotalo hlavně na penězích. Plán se totiž rozšířil, tramvaj měla jezdit ještě na nádraží, čímž se projekt prodloužil a prodražil. Narazil navíc také na technický problém křížení s plzeňskou železniční tratí.

Linky L a P lidé překřtili na Langsam a Pomalu

České Budějovice se ale nakonec tramvají dočkaly. Po vzniku městské elektrárny tu začaly jezdit elektrické vozy. Městem vedly dvě legendární linky L a P, názvy byly odvozené od Lineckého předměstí a Pražského předměstí. Lidová slovesnost je postupem doby překřtila na Langsam a Pomalu, což je německy a česky víceméně to samé.

Tramvaje jezdily od 15. června 1909. Ve vozovně bylo osm motorových vozů, každý pro 30 cestujících. Linky vedly po trasách nádraží - Pražské předměstí a nádraží - Linecké předměstí (jižní část města směrem na Český Krumlov). V roce 1936 začala jezdit i samostatná linka přes náměstí Přemysla Otakara II.

Tramvaje vyjížděly v intervalech 15 minut a podle dostupných údajů denně přepravily čtyři tisíce osob. Během druhé světové války se ale do tramvajového provozu nemohlo investovat, a tak celý systém zastaral. Už roku 1946 padlo definitivní rozhodnutí nahradit jej trolejbusy.

Spustit audio
  • Životní styl
  • Publicistika
  • České Budějovice
  • tramvaj