Už jako dítě byl knihomol a známkoval úkoly spolužákům. Stal se biskupem a nakonec svatým

Když se 28. března 1811 v Prachaticích narodil do punčochářské rodiny manželům Filipovi a Anežce Neumannovým syn Jan, určitě si nikdo nepomyslel, že je pro něj připravena životní dráha světce. Toho už známe jako Jana Nepomuka Neumanna.

Náznaky u něj byly, jeho výjimečnost se začala projevovat už v dětství. Jan na to později sám vzpomínal. V sedmi letech začal v rodném městě chodit do německé školy. Bral to jako samozřejmost, tatínek totiž pocházel z Bavorska. Později se učil i česky a po dokončení studií ovládal osm jazyků.

Od útlých let byl veden ke křesťanskému způsobu života, volné chvíle trávil hlavně četbou knih. I maminka mu říkávala knihomol. V učení vynikal už v první třídě, a tak ho učitel pověřil tím, aby cvičil v abecedě nové žáky. O dva roky později dokonce svým spolužákům opravoval a známkoval domácí úkoly, rozpustilých her s dětmi se však raději stranil.

V roce 1836 odjel do Ameriky jako misionář a měl na starosti farnosti na území 1500 kilometrů čtverečních. Stal se filadelfským biskupem a kromě jiného založil téměř sto škol a přes osmdesát kostelů a reformoval kněžský seminář.

Jan Nepomuk Neumann zemřel roku 1860 naprostým vyčerpáním. V roce 1977 byl svatořečen.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Aleš František Plávek.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související