Týden v rozhlase
Rozhlasoví reportéři musí umět v terénu potlačit vlastní emoce a rychle předat ověřené informace
Každá hodina v programu Českého rozhlasu České Budějovice začíná znělkou zpráv. Následující zpravodajská relace je ale jen vyvrcholením procesu práce celého týmu redaktorů, editorů a zprávařů.
Shánění čerstvých informací je úkolem redaktorů zpravodajství. Jedním z nich je Jan Kopřiva, který v Českém rozhlase pracuje už dvacet let. „Jedním ze základních zdrojů informací jsou kontakty, znalost prostředí. Za tu dobu si člověk kontakty vytvoří a řadu tipů na události získávám přímo od lidí, kteří jsou do nich nějak zapojeni,“ vysvětluje.
Důležité je také pravidelný kontakt se záchranáři, hasiči a policií. Dále zpravodajové jako zdroje informací využívají oficiální tiskové zprávy nebo pozvánky na akce.
Jednou z posledních nepředvídatelných událostí, ke které se Jan Kopřiva jako redaktor dostal, byl tragický výbuch bytového domu v Lenoře. „Podobné události nikdy nejsou jednoduché. Když jsem tam přijel, naskytl se mi obraz totální zkázy. V tu chvíli musím zkusit zapomenout na vlastní emoce a předat posluchačům informaci,“ komentuje.
Čtěte také
Reportér se musí umět v terénu rychle zorientovat, zaznamenávat dění, oslovovat lidi, kterých se událost dotýká, ověřovat informace. Prostřednictvím mobilního telefonu a dalších moderních technologií také může aktuální zprávy hned živě předat do vysílání.
Na práci redaktora navazuje editor, který vše řídí a koriguje. Jedním z editorů budějovického rozhlasu je Ivan Mls. „Mým úkolem je shromáždit příspěvky od redaktorů, nějak rozumně je probrat, posoudit, jestli jsou v pořádku, a pak je poslat dál ke zprávařům nebo moderátorům, kteří je uvádí ve vysílání,“ popisuje.
Editor má také pravomoc rozhodnout, kdy se který příspěvek bude vysílat a jestli vůbec se bude vysílat. „Editor je předposlední kontrolor před zprávařem. Měl by si všimnout případné chyby, která může být třeba jenom stylistická, profesionála zatahá za uši, ale posluchači nevadí, ale může to být i chyba faktická. To je třeba ohlídat, abychom nevysílali bludy, ale podávali seriózní a hlavně ověřené informace,“ uzavírá Ivan Mls.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
