Také Budějovice měly Zlatou stoku. Plnila stejnou funkci jako třeboňská, ale neví se, kdo ji navrhl

Budějovická Zlatá stoka vznikla za stejným účelem jako slavná třeboňská. „Byla to napájecí stoka pro městské rybníky. Město začalo budovat rybniční soustavu v 15. století, navíc v okolí měli své tvrze rytíři, kteří také potřebovali vodu. V krajině byl jeden jediný potok, který nestačil, takže už od doby Jiřího z Poděbrad jsou zaznamenané spory o vodu,“ uvádí Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archivu v Českých Budějovicích.

Město mělo v záloze trumf. Patřila mu vesnice Litvínovice, kolem které protékala Vltava, prakticky nevyčerpatelný zdroj vody. „Pak už jen stačilo, že se našel někdo šikovný, kdo dokázal vyprojektovat stoku. Bohužel ale nevíme, kdo to byl, žádný zápis o něm se nedochoval,“ říká archivář.

„Někdo přišel s nápadem, že když se vykope šest kilometrů dlouhá stoka od mlýna u Litvínovic až do rybniční soustavy u Českého Vrbného, tak to plně postačí i na napájení toho největšího rybníka, což byl Černický neboli Černiš,“ dodává.

V českobudějovickém archivu se dochovaly alespoň záznamy o tom, kdy a za kolik se Zlatá stoka stavěla, i když jsou jen velmi stručné. „Sice nevíme, kdo přišel s tím nápadem, ale víme naprosto přesně data. Stoka byla vykopána v letech 1519 a 1520. Dokládá to jeden řádek v městské účetní knize,“ ukazuje Daniel Kovář.

Třetího července 1847 zemřel v Kolodějích nad Lužnicí Matěj Kopecký

Další část Vltavínu připomene legendárního loutkáře, který strávil závěr svého života na jihu Čech. 

V Kolodějích u Týna nad Vltavou stojí hned u zatáčky u mostu socha plačícího kašpárka. Mnoho projíždějících lidí si jí vůbec nevšimne. Navíc je to už třetí místo, kde stojí.

Původně socha stála v areálu kolodějského zámku, kde kdysi odehrál svůj poslední kus slavný loutkář Matěj Kopecký. Pak prý pozval diváky ještě na další představení, kterého se už nedožil.

Matěj Kopecký si za svůj život podle všeho sám několikrát změnil datum narození. Podle nejpravděpodobnější verze se narodil 24. února 1775 v Libčanech na Královéhradecku. Jeho otcem byl Johanes Kopecký, potulný kejklíř, jak se tehdy říkalo.

Matěj se k loutkařině dostal až v pokročilém věku. Nejdříve se totiž vyučil hodinářem a v jihočeských Miroticích si našel manželku Rozálii Holzäpfelovou. V roce 1798 ho ale odvedli na vojnu a on se z ní vrátil až za neuvěřitelných 11 let. A vrátil se jako vojenský vysloužilec, invalida. Aby uživil své děti a ženu, obchodoval se vším možným, například s knoflíky, anebo dokonce prý i s velbloudí srstí. Ale zároveň provozoval i loutkové divadlo.

K tomu ale musel nejdříve získat licenci a v roce 1819 si podal žádost ke krajskému úřadu v Písku o propůjčení jednoroční licence „K provozování mechanických představení“. Každoročně ji musel prodlužovat. Odtud také nejspíš pramení různá data jeho narození, protože úřad licenci uděloval jen do určitého věku žadatele.

Existuje také více verzí popisu jeho úmrtí. Podle jedné odehrál poslední představení u kolodějského zámku a pak cestou do kopce domů ke svému synovi padl na zem skolen mrtvicí. Jiná verze praví, že se tak stalo poté, co vybubnoval pozvánku na své další představení.