Svět zarůstá křovinami. Jsou to takoví obrnění rytíři mezi pěšci, jsou neuvěřitelně odolné, říká biolog
Otevřené krajiny v různých částech světa nebezpečně zarůstají křovinami. Podobný negativní proces sledují vědci po celém světě, od Afriky po Ameriku a Austrálii.
„Oku člověka lahodí, když je něco krásně zelené a zarostlé dřevinami, ale pak je pohled hospodářský a přírodovědný. Z toho je zarůstání křovinami problém. Tam, kde byly louky, louky nejsou. Tam, kde byl les, les není. A tam, kde dřív byly stepi se spoustou motýlů a kvetoucích bylin, jsou zase jen křoviny. A to je problém,“ upozorňuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.
Nejhorší je podle něj situace na jihu a východě Afriky, severu i jihu Ameriky a v Austrálii. „Naše středoevropská krajina je pořád hustě osídlená, intenzivně obhospodařovávaná a každý hektar je opečováván. Expanze křovinami u nás nemá příliš možnost se projevit. Chybí plochy, o které by se nikdo nestaral,“ vysvětluje.
Výjimkou jsou některé přírodní rezervace nebo bývalé vojenské prostory. „Například v Milovicích nedaleko Prahy stačilo dvacet, třicet let na to, aby celé kilometry čtvereční zarostly křovinami. Na celé ploše teď najdete tři břízy, čtyři topoly, dvě vrby a zbytek jsou jen křoviny,“ popisuje Miloslav Jirků.
Výskyt křovin se monitoruje několika metodami. „Nejčastěji se dnes využívá dálkový průzkum, kdy se analyzují letecké fotografie a satelitní snímky. Senzory satelitů dokáží rozpoznat i různá barevná spektra, precizně rozliší různé typy vegetace – dubový les, březový les, porost kopřiv i kvetoucí louky,“ přibližuje biolog proces monitoringu krajiny.
Čtěte také
A čím to, že se křovinám tak daří? „Křoviny jsou takoví obrnění rytíři v bojové vřavě plné pěšců, kteří na sobě brnění nemají. Jsou totiž hrozně odolné. Odolné vůči nedostatku vody, okusu od zvířat, ořezávání. Když keř ořežete, paradoxně ho zmladíte. Odolnost jim dává velkou konkurenční výhodu oproti ostatním typům vegetace,“ odpovídá Miloslav Jirků.
Vědci proto teď přemýšlí, jak se se zarůstáním křovinami vypořádat. „Zatím se experimentuje s různými přístupy, například vyřezáváním, vypalováním, postřiky nebo mechanickým odstraňováním pařízků. Žádný z těchto postupů ale nefunguje stoprocentně. Je to boj, zaručený recept zatím neznáme,“ uzavírá Miloslav Jirků.
Celý rozhovor s biologem Miloslavem Jirků o problematice křovin v přírodě si poslechněte online.
Související
-
Jeden strom vydá za pět klimatizačních jednotek, připomíná klimatolog Jan Pokorný
Všechno souvisí se vším. O životním prostředí to platí dvojnásob. Klimatolog Jan Pokorný, ředitel ENKI Třeboň, se zaměřuje na rovnováhu mezi vegetací a sluneční energií.
-
Přibylo bordelu, a to prospívá slavíkům, vypráví ornitolog. Velký problém teď ale mají zvonci
Jiří Šebestian má v autě pořád holínky. Pracuje totiž jako ornitolog Prácheňského muzea v Písku a již mnohokrát se přesvědčil, že žádná jiná obuv v terénu neobstojí lépe.
-
I jahody a maliny mohou být napadeny viry. Nákazu prozradí skvrny na listech, menší plody, jiná chuť
Viry netrápí jenom člověka. A také nejen živočichy. Virovými nemocemi trpí i rostliny. Třeba jahodníky a maliníky, což zkoumají jihočeští vědci s českými a norskými kolegy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
