Svátek svaté Barbory si připomínají horníci, kteří ji uctívají jako svou patronku

Svátek svaté Barbory si připomínají i horníci z nejstaršího solného dolu na světě v hornorakouském Hallstattu. Oslavy tu začínají mší v kostele Nanebevzetí Panny Marie.

V první řadě sedí hornický předák Axel Palik, který svou práci dělá už 30 let a patří do třetí generace horníků v rodině. „Barbora je naše patronka a ochránkyně, je pro nás velmi důležitá a my si svou tradici chráníme. Hornické řemeslo je sice méně fyzicky náročné než dřív, ale stále nebezpečné. Musíme horu respektovat. Ta práce je jedinečná, ale může se nám přihodit cokoliv,“ říká.

13 fotografií

Slavnostní mše se účastní i starosta Hallstattu Alexandr Scheutz, který připomíná, že u města jsou dva aktivní doly. „Pracuje tam už jen 35 horníků, protože teď většinu práce zastanou stroje. Dalších 50 lidí pracuje v turismu v expozici Saltwelt, která tisíciletou tradici představuje ve vytěžených štolách přímo v hoře,“ dodává.

Produkce soli je podle něj v Rakousku velká, ale solný byznys už si místní neumějí představit bez turistů, kterých sem ročně míří statisíce.

Jednou z průvodkyní je Alexandra, která se v Hallstattu narodila. Návštěvníkům také vypráví, jak vznikla legenda o svaté Barboře. „Barbora žila ve třetím století v Nikodémii v Malé Asii. Podle legendy se dívka chtěla stát křesťankou, ale její otec s tím nesouhlasil,“ vysvětluje.

Protože Barbora u své víry zůstala, otec ji na tři roky zavřel do věže. A protože se víry ani poté nevzdala, sťal jí v 29 letech hlavu. „Když vidíte dnes horníka v uniformě, kterou tvoří černé sako, všimněte si, že je na něm 29 knoflíků. Horní tři knoflíky jako vzpomínku na tři roky věznění svaté Barbory nikdy nezapíná,“ dodává.

Čtěte také

Pozůstatky kůlových obydlí, které dnes chrání UNESCO, jsou v jezerech v Horním Rakousku

Obec Hallstatt je stará sedm tisíc let, sůl se tady těží už šest tisíc let. Společně s pohořím Dachstein a Solnou komorou patří Hallstatt ke světovému dědictví UNESCO.

„Přímo nad námi je hora Salzberg, patří k pohoří Dachstein, ale jen v této jedné hoře je sůl. Lidé před sedmi tisíci lety samozřejmě nevěděli, že je uvnitř. Sběrači a lovci si ale všimli, že si zvířata vybírají k pití jen některé prameny. Jak voda vyvěrala z hory, na některých místech byla lehce slaná, a to zvířatům chutnalo,“ říká průvodkyně.

To podnítilo zvědavost tehdejších obyvatel Hallstattu. Vydali se horu prozkoumat s tehdy primitivními nástroji z parohů jelenů. „Nebyla to moc efektivní metoda. Později s příchodem doby bronzové se zlepšila a lidé už se dostali do hloubky až sto metrů a vytvořili první štoly. Sůl začali dobývat a používali jí hlavně na vaření a ke konzervaci masa,“ doplňuje.