Štafeta žen plavala Vltavou od pramene po soutok. Každá čtveřice zdolala za 24 hodin padesát kilometrů

13. srpen 2024

Běžecký závod Vltava Run, vzpomínkové plavení vorů ze Šumavy až k Praze, cesta po řece na skiffu – to všechna jste možná už zaznamenali. Znáte ale Vltava Swim? Akci, během níž sedmnáctka českých žen vlastníma rukama a nohama zdolala skoro celou řeku od pramene až po soutok, vymyslela dálková plavkyně a pokořitelka kanálu La Manche Kristýna Dyková.

Nejdelší česká řeka měří od pramene na Šumavě po soutok s Labem v Mělníku 430 kilometrů. „Trasu jsem rozdělila podle toho, jak holky mohly, protože všechny pracujeme, máme rodiny. Zároveň bylo potřeba namíchat ty, které plavou rychle, s těmi, které jsou otužilejší. A ideálně ty, které jsou třeba z jihu Čech, tak aby plavaly doma, abychom eliminovaly cestování,“ popisuje Kristýna Dyková.

Nakonec vznikly čtyřčlenné týmy, každý plaval 24 hodin. A jak říká Kristýna Dyková, všechny byly perfektní. Ačkoli by se dalo čekat, že otužilkyně soustředila organizátorka do horního toku, opak byl pravdou. „Nejstudenější voda byla paradoxně kolem Prahy, protože začátkem června byly velké deště, a když začnou přehrady na vltavské kaskádě odpouštět, voda pod nimi je vždycky hrozně studená,“ vysvětluje.

Část Vltavy kolem Prahy Kristýna Dyková dobře zná z vlastního tréninku. Během něho se také v hlavě dálkové plavkyně nápad na štafetový maraton zrodil.

Šumavské Lipno má zase osahané z ultramaratonů. „Části, které neznám, jsme s kolegyněmi dopředu projely na lodích, abychom věděly, kde všude se dá plavat a kde to třeba vůbec nezkoušet. Hrubou představu jsme měly a doplňovaly ji během plavby,“ vzpomíná.

Čtěte také

Jihočeši vědí, že Vltava je samý jez, jsou na ní četné přehrady a některá místa jsou mělká. „Úplně původní plán byl, že ve Vyšším Brodě přesedneme do kánoí a na těch dojedeme až do Budějovic. Z časových důvodů jsme nakonec jely jen do Krumlova, kde nás všechny překvapilo, kolik je tam lidí už v červnu a jak byl voda studená. Ale byl to zážitek,“ vypráví plavkyně, která se sama cítí lépe ve vodě než na ní.

Kvůli bezpečnosti jelo i se zkušenými borkyněmi doprovodné plavidlo a po břehu se pohyboval karavan nebo osobní auto, aby převáželo věci, čekalo na plavce a bylo po ruce, kdyby se něco stalo.

Pouhým výpočtem vychází, že každá žena plavala celkem šest hodin. „Střídaly se po hodině, případně tam, kde to nešlo, protože například nebyl přístupný břeh, si to uzpůsobily. Některým ženám vyhovuje plavat delší úseky, jiným naopak kratší,“ líčí Kristýna Dyková s tím, že všechny úseky měřily zhruba padesát kilometrů. „Takže na těch padesáti kilometrech si to čtyřky rozdělily podle sebe,“ dodává.

Celý rozhovor s dálkovou plavkyní Kristýnou Dykovou si poslechněte online.

Spustit audio

Související