Na hod kuželkou přesedlal po úrazu někdejší Muž roku a lyžař Martin Zach. Sní o paralympiádě

Z běžeckého lyžování Martin Zach přesedlal na hod kuželkou. „To je paralympijská disciplína pro nejtěžší handicap úrazových vozíčkářů. Proto ta kuželka. My totiž v podstatě nic jiného v ruce neudržíme, a to si tu kuželku ještě musíme lepit,“ říká.

Používají se k tomu buď klistry, tedy vosky na běžky, nebo házenkářské vosky. Těmi si parasportovec namaže prsty, mezi nimiž drží hlavičku kuželky. „Hodně záleží na tom, jaká je teplota a vlhkost, podle toho se volí vosky, nebo lepidla. Máme víc možností,“ objasňuje Martin Zach.

„Ze začátku, když se používaly jenom klistry, jsem měl velkou výhodu, protože jsem to znal z běžeckého lyžování. Strašně mě to překvapilo, když mi kamarád Jenda Vaněk na prvním tréninku ukazoval, čím lepí. To jsem zůstal koukat,“ usmívá se.

Martin Zach tedy ze všeho nejdřív dopotřeboval klistry, které mu zbyly ještě ze závodění na lyžích. „Měl jsem jich asi pět, vybíral jsem podle toho, kolik je stupňů, jestli prší, nebo je sucho. A potom jsem přešel na házenkářské vosky, protože drží líp,“ popisuje.

Při vší smůle si tedy nejrůznější okolnosti sedly dohromady. „Mám i dlouhé ruce a ta páka je při házení potřeba. On je to vlastně ekvivalent hodu oštěpem. My tedy házíme z místa, ale také do výseče a kdo hodí nejdál, ten vyhrává. Míváme obyčejně šest pokusů, anebo se na velkých závodech hází tři hody a pak se udělá užší finále s dalšími třemi,“ vysvětluje.

Čtěte také

Basket taky nehrajete v sandálech, říká o speciálních vozících pro parasporty předseda výboru

Martin Zach je mistrem České republiky z roku 2019, má i medaile z Grand Prix v Dubaji a osobní rekord 28,37 metrů. V době, kdy ho hodil, se blížil světovému rekordu. Ten se teď ale vzdálil na pětatřicet metrů.

„Když jsem začal házet, někdy v roce 2013, byl světový rekord na sedmadvaceti metrech. Já měl zezačátku patnáct, dvacet. Pak mi říkali, že když hodím pětadvacet, pojedu na paralympiádu do Ria. Já jsem hodil skoro sedmadvacet, a stejně jsem nejel,“ vzpomíná Martin Zach.

„Jel kluk, který měl osobák o metr a půl kratší. Řekli, že házím jenom chvíli, a tak pojede starší vozíčkář, který má dlouhodobou kariéru. To bylo první velké zklamání. V Riu byla medaile pod mým osobním rekordem,“ dodává.

Účast na paralympiádě dál zůstává jeho snem. O těch dalších, ale také o cestování, rodině, speciálním oblečení pro vozíčkáře i úrazu samotném mluví Martin Zach velmi otevřeně v rozhovoru, který si můžete poslechnout online.