Šmoldas hraje Ježka aneb Návrat k pozoruhodnému komornímu koncertu
Na Nový rok tomu bylo osmdesát let, co odešel, v New Yorku, daleko od domova, kamsi výš skladatel, dirigent a klavírista Jaroslav Ježek. Navzdory tomu, že se dočkal pouze 35 roků života, se stal jedním z otců české populární hudby v širším slova smyslu, jakkoliv měl své preference v jiném druhu hudby.
U řady skladeb s melodiemi Jaroslava Ježka a texty Jiřího Voskovce a Jana Wericha si ani neuvědomujeme historický moment jejich vzniku, ale připadají nám, jako by se vznášely nad poryvy časů.
Velmi příznivý vztah k písničkám Osvobozeného divadla a ke skladateli Jaroslavu Ježkovi má význačný český jazzový kytarista Libor Šmoldas: „Ježkovu hudbu mám rád už od dětství. I zásluhou rodičů a jejich deskám s písničkami Voskovce, Wericha a Ježka. A pak jsem si oblíbil také filmy s Voskovcem a Werichem. Mnoho písniček z Osvobozeného divadla znám nazpaměť.“
Výrazem tohoto vztahu špičkového jazzmana a únorového čtyřicátníka Libora Šmoldase je jeho více než šest let staré album Blue: Šmoldas hraje Ježka, ale i koncerty, v nichž vzdává hold Jaroslavu Ježkovi.
Po svém čerpal výborný jazzový kytarista mezinárodního renomé z písničkové pokladnice Osvobozeného divadla ve svém komorně pojatém programu 12. dubna 2017 v rámci koncertu, který byl ve studiovém sále Českého rozhlasu České Budějovice velmi působivou poctou autorské genialitě Jaroslava Ježka.
A byl i naplněním Ježkových slov, že „hudba není nic jiného než dorozumívací prostředek, řeč, jazyk. Nemůže být majetkem nějakého jednotlivce“.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
