Školu ve Strýčicích postavili velmi rychle. Její honosná budova měla symbolizovat sílu Čechů

Jubilejní základní škola svatováclavská ve Strýčicích na Českobudějovicku
Jubilejní základní škola svatováclavská ve Strýčicích na Českobudějovicku

Zvonek nově postavené školy ve Strýčicích na Českobudějovicku se poprvé rozezněl 28. září 1930. Přestěhovaly se do ní české školy obecná a měšťanská, které už v obci působily, ovšem dosud spíše v provizorních podmínkách.

Zdůraznění přídavného jména české, má svůj důvod. Celé okolí totiž tehdy mluvilo hlavně německy. Nově otevřená škola nesla název Jubilejní škola svatováclavská.

„Tady od pradávna býval takzvaný německý jazykový ostrov, který zasahoval hluboko do českého vnitrozemí. Během První republiky v roce 1929 bylo rozhodnuto o výstavbě mohutné školní budovy, která by reprezentovala vzrůstající sílu českého etnika v tomto prostoru a dominanci měla vyzařovat i školní budova, která byla koncipována velmi moderně a honosně,“ vysvětluje současný ředitel školy Tomáš Drs.

Jako školní prostory obecné školy i měšťanské školy ve Strýčicích postačily místnosti v patře hostince U Brašničků v čísle popisném 7 a nedalekém čísle popisném 9, takže náklady na jejich založení byly relativně malé. S novostavbou už to bylo jiné.

„Ke stavbě takové honosné budovy bylo potřeba hodně peněz. Tento úkol připadl hlavně ústřední Matici školské, která sháněla potřebné prostředky. Při projektování je známá částka 1,5 milionu československých korun, nicméně v zápise o pár let mladším se objevuje údaj dva miliony,“ uvádí Tomáš Drs.

Za necelý rok dostal ředitel klíče

Základní kámen školy ve Strýčicích byl položen 28. října 1929 na slavnosti založení republiky. „Stavba pokračovala podle kronik velmi rychle a už za necelý rok, 27. září 1930, se uskutečnila velká slavnost k dokončení stavby a řediteli byly předány klíče. Pak se ještě dělaly nějaké dokončovací práce, ale v užívání nebránilo vůbec nic. Dodnes mě překvapuje, jak byla stavba rychlá a jak bylo vše připraveno,“ komentuje současný ředitel.

Léta 1929 a 1930 byly v naší republice ještě takovým zlatým středem mezi válkami, v tomto období vše vypadalo slibně. „Německý odpor byl oslaben tím, že nacionální strany byly zakázány, zatímco aktivistické strany, které byly pro republiku a chtěly česko-německé soužití, byly v tehdejší době určující. Bohužel od října 1929 začíná změna,“ připomíná historik Jiří Dvořák.

Záznamy, které zanechali Češi, podle Tomáše Drse vyvolávají dojem, jako by se společnost dělila na hodné a mírné Čechy a zlé a útočné české Němce. „Já bych před tímto vnímáním varoval, protože při studiu textů českých Němců vypadá situace zcela naopak. Z jejich pohledu Češi páchali jakési provokace, kdy stavěli mohutné předimenzované české školy v takřka stoprocentně německých vesnicích a snažili se takto převychovávat místní české Němce k československé jazykové a státní kultuře,“ dodává.

Podle jeho názoru Češi a Němci žili v oblasti po staletí poměrně v pokoji. Během 19. století se ale při rozmachu moderního nacionálního myšlení situace začala zhoršovat, až vyvrcholila ve 20. století známými událostmi.

Za druhé světové války se vyučující i žáci ze Strýčic museli odstěhovat a vyučovalo se ve Zlivi. Budova začala sloužit jako skladiště. Po válce byla výuka obnovena.

Před více než rokem školu odkoupil a provozuje svazek obcí jménem Dehtář a instituce už opět nese i svůj původní název Jubilejní základní škola svatováclavská ve Strýčicích.

Spustit audio

Související