Seriózní zpravodajství poznáte mimo jiné podle toho, že novináři dávají prostor oběma stranám

4. duben 2020

Říká se, že svět kolem nás je dnes informační dálnicí. A vyznat se v přehršli zpráv, které každým dnem slyšíme, čteme a vidíme, je čím dál složitější. Objevují se totiž fake news neboli falešné zprávy.

Falešná zpráva může být velice chytře ukrytá. Například na podzim proletěla internetem fotografie s vloženým textem. Na obrázku byla louka s lesíkem a plno poházených odpadků, sáčků, papírů a podobně.

Text na fotografii uváděl, že takto vypadá místo po shromáždění australských ekologických aktivistů. Ve skutečnosti fotografie vznikla po neoficiálním shromáždění v londýnském Hydeparku a s australskými ekologickými aktivisty neměla nic společného.

Základní pravidlo, kterého se drží všechna seriózní média zveřejňující pouze podložené informace, vyjadřuje latinské úsloví Audiatur et altera pars neboli Budiž slyšena i druhá strana. „Jestliže podáváme nějakou informaci, která se někoho dotýká, informujeme o nějakém problému, musíme přinést i vyjádření té druhé strany,“ potvrzuje editor Českého rozhlasu Ivan Mls.

Hodně napovědět může už samotné vyznění zprávy. „Fake news neříkají, že svět bude krásný a budeme se mít dobře, ale straší hrůzami, katastrofami, neštěstími, problémy, které před námi údajně někdo zamlčuje,“ popisuje Ivan Mls.

Čtěte také

Velmi často se falešné zprávy objevují zprvu na internetu. Už před dvěma lety evidovalo ministerstvo vnitra čtyři desítky internetových stránek, které fake news šíří. Tuto databázi si na internetu snadno najde každý a je to jedno z vodítek, které může pomoci.

Podle rozhlasové reportérky Lenky Kabrhelové je s přibývajícím množstvím zdrojů stále těžší uhlídat poctivé zprávy. „Obyčejný smrtelník ani nemá čas zjišťovat, co je ověřený zdroj. Samozřejmě máme základní povědomí o veřejnoprávních a zavedených médiích, na druhou stranu vznikají i zajímavé soukromé projekty, které přináší poctivou práci. A pak je samozřejmě spousta dezinformačních webů, které se tváří jako klasické zpravodajské, ale mají člověka zmást,“ říká.

Situace je o to obtížnější, že dnes se velmi snadno dá manipulovat s videonahrávkami, audiozáznamy nebo jen skládáním informací. „Je nutné vzdělávání ke kritickému myšlení. Pro mě jsou kvalitním zdrojem informací veřejnoprávní média, zavedené značky nebo i menší média, o kterých můžeme snadno zjistit, jak jsou financované a jakou mají historii,“ dodává Lenka Kabrhelová.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.