Seriózní zpravodajství poznáte mimo jiné podle toho, že novináři dávají prostor oběma stranám

Falešná zpráva může být velice chytře ukrytá. Například na podzim proletěla internetem fotografie s vloženým textem. Na obrázku byla louka s lesíkem a plno poházených odpadků, sáčků, papírů a podobně.

Text na fotografii uváděl, že takto vypadá místo po shromáždění australských ekologických aktivistů. Ve skutečnosti fotografie vznikla po neoficiálním shromáždění v londýnském Hydeparku a s australskými ekologickými aktivisty neměla nic společného.

Základní pravidlo, kterého se drží všechna seriózní média zveřejňující pouze podložené informace, vyjadřuje latinské úsloví Audiatur et altera pars neboli Budiž slyšena i druhá strana. „Jestliže podáváme nějakou informaci, která se někoho dotýká, informujeme o nějakém problému, musíme přinést i vyjádření té druhé strany,“ potvrzuje editor Českého rozhlasu Ivan Mls.

Hodně napovědět může už samotné vyznění zprávy. „Fake news neříkají, že svět bude krásný a budeme se mít dobře, ale straší hrůzami, katastrofami, neštěstími, problémy, které před námi údajně někdo zamlčuje,“ popisuje Ivan Mls.

Čtěte také

Všichni jsme napadení parazity, kteří nás mohou zabít, lžou noví šmejdi. Nekupujte jejich výrobky

Velmi často se falešné zprávy objevují zprvu na internetu. Už před dvěma lety evidovalo ministerstvo vnitra čtyři desítky internetových stránek, které fake news šíří. Tuto databázi si na internetu snadno najde každý a je to jedno z vodítek, které může pomoci.

Podle rozhlasové reportérky Lenky Kabrhelové je s přibývajícím množstvím zdrojů stále těžší uhlídat poctivé zprávy. „Obyčejný smrtelník ani nemá čas zjišťovat, co je ověřený zdroj. Samozřejmě máme základní povědomí o veřejnoprávních a zavedených médiích, na druhou stranu vznikají i zajímavé soukromé projekty, které přináší poctivou práci. A pak je samozřejmě spousta dezinformačních webů, které se tváří jako klasické zpravodajské, ale mají člověka zmást,“ říká.

Situace je o to obtížnější, že dnes se velmi snadno dá manipulovat s videonahrávkami, audiozáznamy nebo jen skládáním informací. „Je nutné vzdělávání ke kritickému myšlení. Pro mě jsou kvalitním zdrojem informací veřejnoprávní média, zavedené značky nebo i menší média, o kterých můžeme snadno zjistit, jak jsou financované a jakou mají historii,“ dodává Lenka Kabrhelová.