Sedlická krajka zdobí i ložní prádlo císařovny Sissi. Dodnes se v Sedlici paličkuje v každé chalupě
Krajkářská tradice patří k městu Sedlice na Strakonicku. Paličkování se sem dostalo již zhruba na přelomu 15. a 16. století ze své pravlasti Itálie. Největší rozmach nastal v první polovině 18. století, kdy se majitelkou místního panství stala Marie Ludmila Černínová z Chudenic, později provdaná jako Lobkowiczová.
„Hraběnka si krajky velice oblíbila, a proto nařídila, aby místní ženy místo roboty na poli seděly doma a vyráběly krajky. Později se krajkářstvím zabývaly celé rodiny, včetně mužů a dětí,“ vysvětluje Martina Srbová, ředitelka obecně prospěšné společnosti Sedlická krajka.
Krajkářství v Sedlici podporovala i Marie Terezie. Vydala dekret, podle něhož byly krajkářky osvobozené od roboty. Podle Martiny Srbové se v 18. století krajky vyráběly v každé chalupě, lidé se dokonce scházeli a pracovali společně.
Tradice přežila do současné doby. I dnes se prý v každé domácnosti najde někdo, kdo paličkuje. Sama Martina Srbová je absolventkou místní krajkářské školy. „Jako holčičky jsme automaticky chodily na kroužek paličkování, bylo to pro nás přirozené. V současnosti se zájemci mohou také přihlásit do kurzů, které pořádáme mimo jiné o víkendech,“ dodává Martina Srbová.
Paličkování krajky je podle ní těžší než například háčkování nebo pletení. „Chce to pevnou vůli a trochu trpělivosti. Technik, které musí krajkářka zvládnout, je spousta. A především se musí zdokonalovat praxí, chce to opravdu léta zkušeností,“ zdůrazňuje.
Výroba krajky začíná u návrhu, nákresu. Ten si krajkářka nakreslí sama nebo ho získá od někoho jiného. Podle návrhu začíná pracovat a záleží jen na ní, jakou techniku z mnoha zvolí a jakým způsobem krajku vytvoří.
Pomůcky zůstaly od prvopočátku stejné. „Pracuje se na válečku, kterému se říká herdule nebo peřinka. Herdulky byly plněné většinou senem nebo pískem, pilinami, ovesnými plívami. Potah tvořila nějaká pestrobarevná látka. Na herdulce je pak připevněný ten nákres krajky,“ popisuje Martina Srbová.
K tomu má krajkářka bavlněné nitě namotané v paličkách a z nich vytváří krajku. „Pracuje se vlastně na principu tkaní. Máme nějakou osnovu, vodicí pár, se kterým proplétáme ostatní páry. Vzor se fixuje špendlíky,“ nastiňuje.
Sedlická krajka je vyhlášená a stala se výzdobou mnoha míst. „Například bývalá prezidentská lóže v Národním divadle byla ozdobena čtyřmi stahovacími záclonami ze sedlické krajky. Byly na nich motivy lučních květin. Sedlickou krajkou je také vyzdobené ložní prádlo císařovny Sissi, které je stále k vidění na zámku Schönbrunn ve Vídni,“ říká starosta Sedlice Jiří Rod.
Po staletí se krajkářství v Sedlici udržovalo rodinnou tradicí, v moderní době ale muselo pomoci právě město. „Po revoluci se všechno osamostatňovalo, zbavovalo předešlých pout a krajkářská škola se dostala do útlumu. Také kvůli tomu, že ruční práci začala nahrazovat strojní výroba. Tehdy si můj předchůdce uvědomil, že krajka je náš šperk, který nesmíme nechat zmizet,“ vzpomíná starosta.
V roce 2003 tak vznikla obecně prospěšná společnost Sedlická krajka s prodejnou ručních výrobků na náměstí. Město činnost dotuje a důležité podle Martiny Srbové je, aby v Sedlici vyrostly další krajkářky. „Snažíme se vychovávat nástupce z řad našich nejmenších,“ dodává.
Město také krajku propaguje na různých výstavách a pořádá Krajkářské slavnosti. Ty se letos uskuteční 6. srpna. V budoucnu by v Sedlici mohl vyrůst i dům krajky. Ten by nabídl nejen expozici výrobků ale i různé besedy a kurzy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
