Sedláci Koláček a Popel, hajný Hoplík. Jména dávných obyvatel Malšic se dochovala v rejstříku plátců daní
Mezi velmi staré obce patří Malšice na Táborsku. První písemný doklad o zdejším kostele pochází už z roku 1279. Další dochované dokumenty například uvádějí, že zde v roce 1351 sídlil rytíř Jan z Malšic, který měl ve znaku koroptev, a Rožmberkové měli v nedalekých Přiběnicích známý špitál.
Jak uvádí Alois Sassmann, který se zabývá genealogií, lze dohledat i jména dávných obyvatel Malšic. V třeboňském archivu se dochoval takzvaný úroční rejstřík, do nějž služebník Rožmberků zapisoval plátce daní v době před téměř 600 lety.
„Největšími sedláky v Malšicích tehdy byli Koláček a Popel. Ti měli dva lány, což bylo hodně. Ostatní hospodáři měli jenom jeden lán. Díky rejstříku víme, že malšický rychtář v roce 1433 se jmenoval Velek a zdejší hajný měl takové hezké příjmení Hoplík. Dále tu byli sedláci Holub, Míka a Ryška,“ vyjmenovává Alois Sassmann.
Čtěte také
Rejstřík také prozrazuje, že malšičtí hospodáři byli bohatí. „Všichni totiž ihned zaplatili své platy vrchnosti. Někdy se v rejstřících píše, že poddaní nemají peníze, ale to nebyl případ Malšic. Například sedlák Koláček musel tehdy za dva lány zaplatit 68 grošů, což nebylo málo. Sedlák Kuneš měl zase louku v lese za Malšicemi, za kterou Rožmberkům také ihned zaplatil,“ vysvětluje genealog.
Podstatně novější, ale na informace velmi bohatý je adresář Aloise Chytila z počátku 20. století. „Alois Chytil byl takový průkopník informatiky u nás. S týmem lidí dokázal zmapovat všechny obchody a živnosti v Čechách na prahu první světové války, ale zapsal i jména starostů, zastupitelů, učitelů, farářů, hajných a tak dále,“ líčí Alois Sassmann.
Díky tomuto adresáři tak podle něj mimo jiné víme, že v roce 1914 byl starostou Malšic rolník Josef Hák, žil zde lékař František Kárník a obchodník Josef Švec. „Celkem v obci bylo šest hostinců – u Caisů, u Čudů, u Přívozníků, u Sudků, u Šteflů i Voborských. Byli tady hrnčíři, klempíři, hodinář, dva kováři, koláři, čtyři obuvníci, dva pekaři, dva řezníci a byla zde i císařsko-královská četnická stanice,“ dodává.
Související
-
Nepoddaní lidé obývali vesnice na Táborsku. Jejich potomci nosí příjmení Svoboda, Hořejší či Holub
Na venkově na Táborsku v minulosti žila zvláštní skupina obyvatel, které se obecně říkalo královští svobodníci. Byli to lidé svobodně usedlí, nepoddaní.
-
Kteří mlynáři na říčce Smutná hospodařili špatně a kdo nešel ke zpovědi, prozrazují staré záznamy
Říčka Smutná pramení u Chyšek na Písecku, pak kolem Milevska a Opařan teče směrem k Lužnici, do níž se vlévá u Bechyně. Podél toku tradičně žily mlynářské rody.
-
Matouš z Hůrek měl asi převislé uši, tak mu začali říkat Klabouch. Příjmení je dnes u Lišova typické
Netradiční trojboký pomník stojí v obci Hůrky nedaleko Lišova na Českobudějovicku. Připomíná oběti nejen první světové války, ale také husitských bitev a doby pobělohorské.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
