Pytláci nejsou jen zloději. Říkalo se tak také lidem, kteří po morové ráně znovu zalidnili Holašovice
Řekne-li se pytlák, každý si jistě představí člověka, který se dopouští nelegálního lovu a svůj úlovek si odnáší na zádech v pytli. Mluvíme-li ale o holašovických pytlácích, pak toto slovo nabývá poněkud jiného významu.
Holašovice, dnes vesnice na seznamu památek UNESCO, patřily v minulosti vyšebrodskému klášteru. Z dochovaných urbářů víme, že na začátku 16. století ve vesnici žilo převážně české obyvatelstvo. Valná část těchto obyvatel zřejmě zemřela v roce 1520 na mor, který tehdy řádil v celých Čechách.
Vyšebrodský opat chtěl vesnici znovu zalidnit, a proto vyslal do Holašovic klášterní poddané z vesnic v německém pohraničí. Ti se vydali na cestu pěšky, přičemž si v pytlech hozených přes ramena nesli veškerý svůj majetek. A právě proto si tito noví němečtí osadníci vysloužili po příchodu přezdívku „pytláci“.
Pověst o morové ráně se ve vesnici udržovala až do 20. století, a přestože ji někteří vypravěči zasazovali až do období třicetileté války, nic to nemění na tom, že se německému obyvatelstvu v okolí říkalo od té doby prostě „pytláci“.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Tomáš Hunčovský.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
