Psí terapeuti se svými páníčky pomáhají a přináší radost. Tam, kde jsou třeba, je posílá sdružení Hafík

Největší zastoupení má Hafík v jižních Čechách, kde vznikl. Tady také pořádá různé akce a především posílá poučené páry zvířat a lidí za potřebnými klienty.

Ludmila Cimlová|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Která plemena jsou pro canisterapii ideální, nelze podle Ludmily Cimlové, koordinátorky výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík, jednoznačně říct. „Je tam spousta vlivů, které působí jak na štěňátko, tak na zvířecího dorostence. Když si člověk pořizuje pejska, může se ve standardech dočíst, jakou by měl mít povahu, a podle toho předpokládat, zda by mohl být pro intervenci vhodný. Ale není to pravidlo,“ uvádí.

Důležité je také to, jací byli rodiče štěněte, protože povaha se částečně dědí. „Potom je podstatný vývoj u chovatele – jestli se tam pejskovi dostávalo podnětů, jestli se potkával s jiným prostředím, s dětmi, s lidmi. A největší vliv má majitel, který si štěně vezme a jehož úkolem je pejska socializovat, zvykat na různá prostředí, na jiné psy, na lidi, na různé povrchy a tak dále,“ doplňuje Ludmila Cimlová.

Také na páníčka klade canisterapie určité požadavky. Ne ale velké. Jak říká koordinátorka Hafíka, nejdůležitější je dobré srdce. „Na dobrovolníka máme především ten požadavek, aby ho to bavilo, chtěl to dělat a byl ochoten věnovat svůj čas druhým. To je základ. Jinak od dobrovolníků žádné speciální vzdělání nepožadujeme,“ vysvětluje.

Čtěte také

U nás baštíme maso, prozrazují část receptu na úspěch manželé musheři, držitelé titulů ze závodů se psy

V rámci přípravy v Hafíku se tedy koordinátoři věnují jak psům, tak jejich majitelům. „Budoucí dobrovolníky školíme, dáváme jim základní informace a vhled do problematiky,“ podotýká Ludmila Cimlová.

Intervence za asistence psa je ale třístranná. Vedle psa a jeho pána je podstatným účastníkem také klient – příjemce pomoci. „Jsou to zdravotně sociální zařízení, do kterých docházíme k uživatelům, nemocnice, školy, ale může se jednat i o individuální rodiny, ve kterých pravidelně pomáháme u dítěte i dospělého člena,“ popisuje koordinátorka.

„Jde o to, na co chceme přítomnost psa cílit,“ pokračuje Ludmila Cimlová, „na tom je důležité se předem domluvit. Cílem může být třeba jen zpříjemnění dne, motivace, vytržení ze stereotypu. Ale dál se můžeme domlouvat i na konkrétních cílech, u tělesně postiženého dítěte jde například o rozvoj jemné a hrubé motoriky. Dítě si bude chtít pejska připínat na vodítko, bude mu chtít dávat pamlsky, bude ho chtít učesat – a tím si vlastně nenásilnou formou procvičuje svou motoriku.“

Celý rozhovor o intervenci za asistence psa s Ludmilou Cimlovou ze sdružení Hafík si poslechněte online.