Při Akci Sokol v noci ze 7. na 8. října 1941 gestapo zatklo na 1500 členů Sokola

Události se připomínají různým způsobem, například českobudějovický magistrát připomene památku sokolů vyvěšení jejich vlajky na budově radnice.

Několikeré zákazy

Když se řekne, že někdo vstal z popela, jako první nás napadne bájný pták Fénix. Před třiceti lety se ale začal zdvihat z popela ještě jiný tvor – Sokol, přesněji Tělocvičná jednota Sokol. A stalo se tak už podruhé v jeho historii.

Před rokem 1989 se spoustě tělocvičen říkalo prostě sokolovna. Děti název přebíraly, aniž tušily, že se za ním skrývá nějaký příběh. Jedna z takových tělocvičen stojí v Lišově na Českobudějovicku. „Objekt je velice starý, protože je to původní městský pivovar. Tělocvičná jednota v Lišově byla založena roku 1894, takže je jí 125 let, a tato tělocvična se před 119 lety stala jejím majetkem,“ vysvětluje starosta Tělocvičné jednoty Sokol v Lišově Stanislav Matoušek.

Sokolové si ale tělocvičnu mohli užít jen omezenou dobu. „Organizace, které se nelíbily totalitní moci, byly zakázány. Pokus o zakázání Sokola byl už v době Rakouska - Uherska, následně byl zakázán po vypuknutí druhé světové války Němci a pak také komunistickým režimem,“ připomíná Stanislav Matoušek.

Návrat po zákazu a spousta práce

Sametová revoluce přinesla i obnovení Sokola. Svůj majetek ale spolek dostal zpět v žalostném stavu.

V roce 1990 se sokolská jednota v Lišově dočkala obnovy a dostala zpět svou sokolovnu, ovšem ve špatném stavu. „Byla na hranici použitelnosti. Nejprve jsme předělávali všechny střechy, potom jsme se zabývali i vnitřkem a nakonec venkovním hřištěm,“ popisuje starosta.

A opravám a investicím není konec. Lišovští Sokolové už mají před sebou i projekt na zásadní rekonstrukci, která bude obnášet dokonce desítky milionů korun, a musí především vyřešit, kde na investici vzít.

Některé sokolské spolky měly v tomto směru přece jen lepší výchozí pozici. Když vstoupíte do sokolovny v Českých Budějovicích, dýchne na vás prvorepublikový duch. „Základní kámen budovy byl položen v roce 1928, až těsně před válkou se začalo stavět. Stihla se vrchní stavba, osadila se okna, dokončila střecha a budovu zabrali v roce 1942 Němci. Ti využívali i nehotovou sokolovnu a stadion. Stavba se pak dodělávala až po válce a slavnostní otevření bylo v létě 1947,“ vypráví členka budějovického Sokola Milada Pospíšilová.

Čtěte také

Sokol z Budějovic je nejlepší na světě ve šplhu na laně do výšky 30 metrů

Už roku 1948 ale přišel další zákaz. „Všichni členové následně cvičili pod hlavičkou Československého svazu tělesné výchovy a sportu. Svaz převzal zázemí, ale nechal staré členy pokračovat v činnosti,“ dodává starosta Tělocvičné jednoty Sokol České Budějovice Josef Kadlec.

Po obnovení Sokola v roce 1990 začaly jednotlivé jednoty a župy žádat o navrácení majetku. „Bylo to velice komplikované, některé případy se řešily až soudně a majetek se postupně vracel po dobu několika let. Naší jednotě byl navrácen v roce 1991,“ vzpomíná.

Také budějovická sokolovna byla podle něj v žalostném stavu, protože do ní v uplynulých desetiletích nikdo neinvestoval. Zdejší Sokolové ale mají trochu příznivější podmínky. „My máme tu výhodu, že už naši předchůdci při stavbě stadionu vybudovali letní plovárnu. Když nám byl navrácen majetek, zřídili jsme parkoviště, to je náš hlavní zdroj příjmů, a některé prostoty pronajímáme, což nám umožňuje živit provoz i šetřit na investice,“ vysvětluje.