Mezi Chotýčany a Ševětínem můžete v lesích objevit zbytky uhlířských milířů
Když se v jihočeském Ševětíně zeptáte, kudy se dostanete ke kamenolomu a od něj dál do Velechvínského lesa, snadno vás každý nasměruje. V lese narazíte na místa, kterým se říká U valacha, U Žižkova dubu, U Žáru, V Rezidencích nebo Dražka. A tam všude najdete pozůstatky po staleté práci uhlířů, milíře a uhlířské placy.
„Práce uhlířů byla náročná a špatně placená,“ přibližuje zapomenuté řemeslo publicista Jan Ciglbauer a dodává: „Uhlíř byl placen podle kvality a množství vypáleného uhlí. Ve 30. letech 20. století dostával za metr krychlový uhlí asi 15 korun.“ Milíř o průměru deset metrů pojal asi 120 metrů krychlových dřeva, přičemž výnosnost uhlí byla asi třetinová.
Milíř je už od starověku používané zařízení pro výrobu dřevěného uhlí. Zajišťuje pomalé hoření za minimálního přístupu vzduchu, ale při relativně vysoké teplotě, přičemž uvnitř milíře dochází ke karbonizaci dřeva.
(zdroj: Wikipedie)
Pozůstatky uhlířské práce představují dochované placy, tedy upravený terén ve tvaru kruhu, u kterého je často vidět kruhový obvod z drážky nebo naopak malého valu. V milíři se nachází spodní nekvalitní vrstva uhlí, často přehozená zeminou z pláště. Milíř proto může vypadat jako mohyla.
A jak takový milíř najít třeba i ve vašem okolí? Podle Jana Ciglbauera může být dobrým vodítkem jméno lokality. Dodnes se v krajině a na starých mapách dochovaly pomístní názvy Spálený, Spálená, Vypálený, Černý plac, Brant, Prant, V prantech. To vše jsou památky na uhlíře, na místa, kde v době novověku pálili své milíře.
„Dřevěné uhlí z jedle či borovice se uplatnilo při vaření piva, olše, buk, topol a lípa při sušení sladu, krušina, lípa a olše při výrobě střelného prachu, brslen a vrba při kreslení, pro kováře, hamry a vysoké pece bylo nejkvalitnější uhlí z dubu a buku. V milíři se vždy vypalovalo dřevo jen jednoho druhu, protože dřevo různých stromů se vypalovalo různou rychlostí a smíchání by jen komplikovalo uhlířovu práci,“ vyjmenoval Jan Ciglbauer.
Naposledy v Čechách milíře zažehly během poslední válečné zimy na přelomu let 1944 a 1945, kdy byli staří uhlíři nuceni pálit uhlí pro německé válečné hospodářství.
Ve Velechvínském polesí se nachází šest milířů u Žižkova dubu, dva nad Žárem, dva v pomístním názvu U esmana, jeden u sv. Huberta, u mazelovské cesty, za hájovnou Bezpalec, v poli u E55 nedaleko Chotýčan, v poli mezi Kolným a Červeným Újezdcem. Naposledy bylo nalezeno milířiště ve Velechvínském polesí na břehu Dubenského potoka východně od sv. Josefa. Podél potoka zde byly čtyři milíře v linii vedle sebe. Největší má průměr placu 16 metrů a zařezává se do mírného svahu. Lze od něj vidět odvodňovací strouhu k potoku.
Nedaleko milířů jsou základy stavby o rozměrech 15 krát 15 metrů. Není jasné, o jaký objekt se jedná, ale mohlo jít například o sklad uhlí. Stavba může také souviset s výstavbou nedaleké lesní drážky, nebo fungováním okolních kamenolomů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
