Pracovala v účtárně, pak jí biskup nabídl možnost být u zrodu organizované charity

Helena Faberová, první ředitelka Diecézní charity České Budějovice

Pomoc osamělým matkám s dětmi, lidem bez přístřeší, osobám se zdravotním a mentálním postižením, sociálně slabým a mnoha dalším lidem. To vše zajišťuje na jihu Čech Diecézní charita České Budějovice.

U vzniku této neziskové organizace po revoluci v roce 1989 stála Helena Faberová.

„Já jsem pracovala na českobudějovickém biskupství v účtárně necelých dvacet let. V těch 90. letech, když došlo k politické změně a naším biskupem se stal Miloslav Vlk, mě oslovil s tím, že samozřejmě můžu zůstat v účtárně, ale že mají vzniknout diecézní charity a že se domnívá, že mám kontakty s kněžími, že umím jednat na úřadech a že by to mohla být akce pro mě,“ vzpomíná.

Nadšení, že konečně můžeme něco dělat

Helena Faberová tak dostala možnost být v začátcích organizované charitní činnosti diecéze. „Já jsem nevěděla, do čeho jdu, ale v té porevoluční euforii jsme všichni byli nadšení, že konečně můžeme něco dělat, tak jsem na to kývla,“ dodává.

Jako nejdůležitější úkol se podle ní v té době jevila práce charitních pečovatelských a ošetřovatelských středisek. „Měli jsme možnost jet do Rakouska, Německa, Francie a tam jsme viděli fungující projekty. To pro nás bylo velmi přínosné, ale zároveň nás to trochu děsilo, protože jsme si to nedovedli představit,“ říká.

Už 25 let funguje Diecézní charita České Budějovice. Pomáhá mimo jiné lidem v nouzi a seniorům

Budějovická charita pomáhá rumunským rodinám na hranici chudoby

Čtyři desítky seniorů žijí na okraji Veselí nad Lužnicí v chráněném bydlení Dům svatého Františka. Provozuje ho Diecézní charita České Budějovice, která už čtvrt století na jihu Čech pomáhá seniorům, lidem bez domova, při přírodních katastrofách nebo dětem ze sociálně slabých rodin.

Helena Faberová začínala rozvíjet charitativní činnost s partou dobrovolníků, které už znala. „To je taková prehistorie charity. V době, kdy v Arménii bylo zemětřesení, na popud pana arcibiskupa Tomáška vznikla střediska křesťanské pomoci. To tehdy bolševici nemohli zakázat, protože to byla pomoc lidem Sovětského svazu. Takže při farnostech vznikly takové skupinky lidí, ze kterých se posléze po revoluci stali pracovníci charit v jednotlivých diecézích,“ vysvětluje.

Z diecézní charity odešla Helena Faberová v roce 1993, ve chvíli, kdy charita už měla dvacet farních poboček, pět dalších středisek a jeden pečovatelský dům.

Spustit audio

Související