Považuji se za bytostného Jihočecha, říká publicista Jan Rejžek

Rodák z Českých Budějovic prožil dětství v Českých Velenicích, studoval na třeboňském gymnáziu a jeho novinářské začátky jsou spojené se sportovní rubrikou někdejší Jihočeské pravdy. „Jako děti jsme velmi toužili po kapitalistické cizině, která byla z Velenic coby kamenem dohodil, a přesto naprosto nedostupná. Vzpomínám si, jak jednoho spolužáka srazilo nešťastnou náhodou auto a sanitka ho odvezla do rakouské nemocnice, protože to bylo nejblíž – a my mu to tehdy chudákovi strašně záviděli!“ vypráví tragikomický zážitek.

Starší ročníky si spojí jméno Jana Rejžka s časopisem Melodie, v polistopadové době se objevoval například v kritickém diskusním pořadu Katovna v České televizi. V mládí se ale zdálo, že z něj bude sportovní novinář. „Odmalička jsem fandil Slávii, sám jsem hrál fotbal a také jsem si dělal vlastní archiv z novinových výstřižků a fotografií. Tak jsem se už někdy v šestnácti letech stal spolupracovníkem Jihočeské pravdy, kde se mně tehdy ujali pánové Petr Turek, Vladimír Majer a Míla Ortman,“ vzpomíná na své novinářské začátky. Rejžkova profesní dráha se tehdy rýsovala jasně: sportovní žurnalistika. Jenže nezapomeňme, že v době totality byla pro práci v médiích nutná i politická uvědomělost, a ještě lépe legitimace KSČ. A tu Jan Rejžek neměl a nechtěl mít. Když ještě za studia na žurnalistice vstup do strany odmítl, bylo jasné, že práci v novinách jen tak nesežene.

Díky Praze se v té době podstatně rozšířil záběr Rejžkových zájmů. Seznámil se se členy folkového sdružení Šafrán a také s mužem, který se stal jeho celoživotním vzorem: hudebním kritikem Jiřím Černým. Odtud už to byl jen krůček k tehdy velmi oblíbenému časopisu Melodie a k poslechovým diskotékám, s nimiž pak Jan Rejžek objížděl republikové kluby. U hudby pak už natrvalo zůstal. Mimochodem, vzpomeňte si na legendární lipnický folkový festival, který Jan Rejžek moderoval a kde také pozval na pódium Václava Havla – což byla v roce 1988 hotová senzace!

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenala redaktorka Hana Soukupová.