Populární Prague Cello Quartet včera a dnes, třeba v hitu kapely Coldplay Viva la Vida
Zdá se, že hudebně dramaturgický recept souboru Prague Cello Quartet, založený na posluchačsky přitažlivé interpretaci oblíbených témat klasické i filmové hudby, ale i rocku, popu a jazzu, si získal mnoho posluchačů, a to nejenom doma v Čechách, ale třeba i v Japonsku.
O narůstající popularitě Prague Cello Quartetu v minulých několika letech svědčil velikánský zájem nejenom o jejich koncerty, ale také o jejich internetová videa.
Prague Cello Quartet vznikl před šestnácti roky a později se ustálila čtveřice hudebně akademicky kvalitně vzdělaných violoncellistů Petr Špaček, Jan Zemen, Jan Zvěřina a strakonický rodák Ivan Vokáč.
První album tato formace natočila v roce 2011 s číselným názvem Number One, pak následovala další tři Top Secret, Happy a před třemi roky album nazvané podle žánrového muzikálového výběru Broadway.
Čtěte také
A malý průřez těmito cédéčky vám ve Vlídných tónech k poslechu nabídneme, včetně tří skladeb ze slavných muzikálů Andrewa Lloyda Webera, instrumentální verze velkého hitu černošského zpěváka R. Kellyho I Believe I Can Fly nebo Tonight z West Side Story Leonarda Bernsteina.
Ovšem to všechno byla minulost Prague Cello Quartetu. Tři jeho už bývalí členové Petr Špaček, Jan Zemen a Ivan Vokáč založili novou skupinu Cello Republic ještě se čtvrtým violoncellistou Matějem Štěpánkem.
Z původní sestavy Prague Cello Quartet zůstal Jan Zveřina, který s dalšími cellisty Štěpánem Švestkou a Michalem Haringem a také kontrabasistou Tomášem Otevřelem pokračuje dál. A tomuto reformovanému Prague Cello Quartetu vyšlo právě nové cédéčko Best of & More, které přináší i skladby, které se objevily na předchozích deskách tohoto oblíbeného souboru jako třeba hit britské kapely Coldplay Viva la Vida.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
