Polárník Jaroslav Pavlíček

2. červen 2012

V mládí si Jaroslav Pavlíček přál studovat etnografii, ale shodou okolností se dostal na koreanistiku, což byl obor opravdu hodně těžký. Dlouho se zdálo, že mu nabyté znalosti v životě k ničemu nebudou, ale nakonec je využil v místě, kde by to asi nikdo nečekal. Když po mnoha letech zakládal v Antarktidě polární stanici, sousedila se stanicí jihokorejskou.

„Korejci tam vydávali ročenku, kde byla také rubrika Naši sousedé,“ směje se Pavlíček, „a tam se psalo o nás. Stálo tam doslova: ,Stanice Eco-Nelson, zakladatel Jaroslav Pavlíček – pozor! – studoval v Pchjongjangu. A podle toho jeho korejština vypadá!´ To je samozřejmě nesmysl, protože já jsem v životě v Koreji nebyl, ale ten slovník, který jsem si ze školy odnesl, byl asi hodně socialistický.“

Po vysoké škole se ovšem Jaroslav Pavlíček korejštinou neživil. Odešel na Slovensko do Tater, kde pracoval jako dřevorubec a nosič a posléze zakotvil na Téryho chatě. Tam se také poprvé setkal se situacemi, kdy musel přemýšlet o tom, jak předejít zbytečným úrazům a krizovým situacím, které vysokohorské prostředí přináší.

Přestože v dobách socialismu nebylo snadné cestovat po světě, Pavlíčkovi se už tehdy podařil jeden z jeho nejnáročnějších experimentů v terénu: přechod Grónska. Zúčastnili se ho tři lidé a cesta jim trvala 41 dnů. „Takové výkony mají jediný smysl: dát lidem naději. Když se náhodou ocitnete v podobné situaci, víte, že si někdo před vámi dokázal poradit a zachránil si život. A dokud si věříte, můžete vyhrát.“

Koncem 80. let si Jaroslav Pavlíček vyhlédl pro další práci Antarktidu. Na stanici Eco-Nelson provádí výzkumy, zaměřené na krizové situace, které mohou nastat při ztroskotání lodi, nouzovém přistání letadla nebo při únosu. Stanice využívá alternativní zdroje energie a hospodaří ekologicky. Polárníci se tu také věnují sběru a výzkumu naplavenin z moře.

Každý, kdo by chtěl na stanici pobýt, musí absolvovat přípravný kurz na dachsteinském ledovci. „Pro moji práci je třeba, aby byly zastoupeny všechny skupiny obyvatelstva, takže i děti, lidé handicapovaní nebo i velmi staří. Poměrně hodně k nám na stanici jezdí kněží – například Tomáš Halík je člověk velmi odolný. Jan Burian chtěl vědět, jestli bereme tlouštíky. Ano, přednostně, protože mají dobré rezervy!“

Účastníci plní v průběhu pobytu nejrůznější úkoly. Výsledky experimentů slouží jako podklady pro příručky k přežití v drsných podmínkách, které Jaroslav Pavlíček vydává v mnoha jazycích po celém světě.

V příštím roce oslaví český polárník sedmdesátiny, ale na důchod a odpočinek rozhodně nepomýšlí. Naopak, plánuje další cestu. „Já jsem kupodivu nikdy nebyl v Koreji. Pozvání mám a určitě se tam ještě podívám,“ říká.

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenala redaktorka Hana Soukupová:

autor: Hana Soukupová
Spustit audio