Planetárium slouží v Budějovicích už 50 let. Projekční přístroj mělo město dokonce dřív než samotnou budovu
Optomechanický přístroj z Německa byl hlavní součástí výbavy planetária v Českých Budějovicích při otevření před 50 lety. Dnes je tato technická památka spíše atrakcí. Hvězdárna totiž vstoupila do digitální éry, ale stále láká návštěvníky i napozorování oblohy dalekohledem z kupole.
Přístroj pro planetárium měly Budějovice dokonce mnohem dřív než samotnou budovu. „Byl zakoupen už v roce 1961 a až pak se řešilo, jak se postaví budova, kdo to zaplatí a tak dále. Docela se to vleklo a přístroj byl zprovozněn až o deset let později,“ vypráví ředitelka Hvězdárny a planetária České Budějovice Jana Tichá.
Přístroj Zeiss ZKP-1 německé výroby tak podle ní tehdy už nebyl největší novinkou, ale spíše klasikou pro planetária. „Uměl udělat kvalitní černou sametovou tmu, což je daleko těžší než udělat cokoliv jiného, a promítal krásné bodové briliantové hvězdy,“ popisuje.
Obsluha byla ale poměrně náročná. „Například projektory planet se musely nastavovat ručně podle hvězdné mapy. Nebylo to úplně jednoduché, ale mělo to v sobě takovou tu technickou poezii,“ komentuje Jana Tichá.
Pracovníci hvězdárny a planetária se s přístrojem nedokázali rozloučit, ani když plánovali přestavbu sálu pro digitální projekce. „Nechali jsme původní planetárium odborně repasovat, doopravit a máme ho na takové vyjíždějící plošině, takže ho můžeme použít pro retro pořady,“ říká ředitelka.
Planetárium bylo otevřeno 21. května 1971, ale hvězdárna už v českobudějovickém Háječku stála dříve. „Kolaudovala se na přelomu let 1933 a 1934. Postavila ji Jihočeská astronomická společnost a slavnostně otevřela, až když měla vnitřní vybavení, v listopadu 1937. Budějovice mají jednu z nejstarších veřejných hvězdáren v republice,“ připomíná Jana Tichá.
V 50. letech minulého století byla hvězdárna zestátněná, nepatřila tedy už spolku. V 60. letech ji převzal pod svou správu okresní národní výbor a poté se začala plánovat přístavba na planetárium.
Čtěte také
Budova, kterou teď lidé v českobudějovickém Háječku vidí, tak skrývá ještě budovu. „Původní stavba, která je navíc funkcionalistická a velmi hezká, je vlastně schovaná pod tou prosklenou budovou ze 60. let,“ potvrzuje Jana Tichá.
Za největší úspěch celé historie hvězdárny považuje to, že zařízení stále funguje pro veřejnost i školy. „Troufám si říct, že funguje čím dále lépe, a to i zásluhou našeho zřizovatele, Jihočeského kraje. S jeho finanční pomocí jsme zprovoznili digitální planetárium a těší mě, že návštěvníci mají stále zájem,“ dodává.
I když hvězdárna a planetárium stojí v centru města, je možné z kupole dalekohledem pozorovat nejrůznější vesmírná tělesa. „Jsme přece jen trochu stíněni stromy, takže se dají vidět jasné planety, Jupiterovy měsíce, Saturnovy prstence, s trochou štěstí polární čepičky na Marsu. Je možné dalekohledem pozorovat jednotlivé hvězdy, hvězdokupy kulové i otevřené,“ vyjmenovává Jana Tichá.
Rozhovor s ředitelkou Hvězdárny a planetária České Budějovice Janou Tichou si poslechněte online, nebo si jej stáhněte k pozdějšímu poslechu do svých počítačů či mobilů.
Související
-
Prior stojí v Budějovicích už 40 let. Ve své době byl unikátní hlavně díky eskalátorům
Před čtyřiceti lety se otevřel obchodní dům Prior v Českých Budějovicích. Na konci 70. let minulého století měla budova zvýraznit reprezentativní dojem Lannovy třídy.
-
Budovu, kde dnes sídlí knihovna, stavěli občané v Akci Z. Odpracovali 200 tisíc hodin
„Na Lidické třídě v Budějovicích už jsou seřazeny jednotky Pohraniční stráže, Československé lidové armády a Lidových milicí.“ To zaznívá v rozhlasové reportáži ze 70. let.
-
Pohodlná křesla a nejmodernější technika. Budějovická hvězdárna se mění
Milovníci hvězdné oblohy se dočkají milého překvapení. Hvězdáři právě dolaďují nové supermoderní technické vybavení budějovického planetária, které nabídne i větší pohodlí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.