Pečení chleba v lenorské peci má dlouhou tradici. Pekař Augustin Sobotovič teď hledá nástupce
Vždy jednou do měsíce bývá roztopená obecní pec v Lenoře a u ní pro návštěvníky peče chleba, ale také lenorské placky s česnekem a housky Augustin Sobotovič a jeho pomocný tým.
„Tato pec je z roku 1834, takových pecí tady bylo víc. Jedna verze říká, že byly tři, a druhá verze tvrdí, že jich bylo pět,“ říká pekař Augustin Sobotovič. Pece byly veřejné a určené pro hospodyně, které si doma připravily těsto a pak společně pekly v jedné peci, aby se náklady na výrobu chleba snížily.
Tato tradice ožila v Lenoře v nové podobě na přelomu tisíciletí a od roku 2002 je s ní spjatý právě Augustin Sobotovič.
Narodil se před bezmála osmdesáti lety na Slovensku. Vyučil se pekařem, ale za svůj dlouhý život pracoval i v jiných profesích. Na pekařinu postupem života nezanevřel, naopak. Své pekařské žezlo chce ale nyní už předat dál a rozhlíží se po nástupci.
„Nepečeme jenom v Lenoře, ale žádají mě i jinde, například v Bavorově nebo Velešíně. To ale už v letošním roce kvůli zdravotním důvodům vzdávám. Osmdesátka na krku mi tvrdě zaklepala na dveře a zdraví se nelepší, naopak,“ konstatuje Augustin Sobotovič.
Čtěte také
Rád by proto našel někoho, kdo by pekařské řemeslo v Lenoře převzal. Podmínka však je, aby v tradici pokračoval poctivě.
„Je nasazená určitá laťka, musíte do toho dát prakticky celého sebe. Naučit se to, umět vytápět pec, zajistit si dříví a podobně. Tady se nedá koukat na hodiny s tím, že v tolik a v tolik chcete být doma. Tady se musí vše dostat do oka, do ucha, aby člověk věděl, jak co všechno funguje,“ dodává pekař.
Související
-
Pečivo upečené v historické peci v Lenoře chutná úplně jinak než z trouby
Vůně a typická chuť placek, housek a chleba z historické pece znovu přilákaly desítky lidí do Lenory na Prachaticku. Pečivo se tu tradičním způsobem peče už od roku 1998.
-
Obleky za 20 tisíc, ale kultura bot u nás není, říká jeden z posledních tří ševců v kraji
Určitě si z nějaké pohádky pamatujete postavu ševce. Měl svojí dílnu a šil boty. K pohádkám patří dobré konce, ale co se týče ševcovského řemesla, s ním to vypadá špatně.
-
Není to o síle, nejdůležitější je hlava, říká tesař, který ctí tradiční postupy
Říká se, že je to stavební řemeslo číslo jedna. Kdyby stavbu správně nezaložili, nestály by dodnes díky jejich dubovým pilířům Benátky nebo Karlův most. Řeč je o tesařích.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.
