Pavel Kroneisl: Zvířátka
Všechno špatné je k něčemu dobré, říká se. Pro protikoronavirová opatření, kvůli nimž se lidé drželi dva měsíce převážně doma, to platí také.
Třeba u nás na Lipensku se vylidnilo. Turisté nebyli a vracejí se jen pomalu. Radost z toho nemají samozřejmě hoteliéři a provozovatelé restaurací. Na druhou stranu - nastal tady takový nezvyklý klid.
Což samozřejmě vyhovuje zdejší zvěři. Na louce za naším domkem začali třeba hopkat zajíci. Ty jsme tady dlouhá léta neviděli. Ranní ptačí koncerty sice byly, ale teď jsou mnohem hlasitější. Prostě ptáčků je tady v klidu podstatně víc a zpívají jako o život.
Letos jsme kousek od zahrady viděli dokonce i lišku s liščaty. Zase v místech, kde by to při normálním náporu turistů rozhodně nebylo možné. Šumavská zvířátka epidemii koronaviru určitě kvitují. Nikdo je neruší, a tak se vydávají z hloubi lesů do míst, kterým se jindy velikými oblouky vyhýbají.
Samozřejmě, že turisté zase přijedou a nebude jich jistě málo, tím spíš, že dovolenou v zahraničí letos leckdo možná oželí. Zvířátka se opět stáhnou hlouběji do lesů a vše půjde dál. To je jasné. Ale klid letošního jara by přece jenom mohl zůstat.
Stačí málo, jenom se chovat trochu ohleduplně. Vlastně se chovat jako doma, tam přece také zbytečně neřveme a neděláme kolem sebe nepořádek. To by asi stačilo k tomu, aby šumavské lesy kolem Lipna nevypadaly vždy před zimou jako divoké skládky odpadu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.