Pavel Kroneisl: Psí život

Například psí život našeho jezevčíka je naopak prosluněný, plný pamlsků, měkoučkého povalování se, pobíhání po zahradě a provádění těch nejzajímavějších lotrovin.

A jeho dva předchůdci to měli podobně. Když jsme si kdysi přinesli domů tu první malou chlupatou kuličku, to bylo radosti.

První jeho baštou na uvítanou byla vařená jatýrka. Na můj dotaz co mám k večeři já, jsem se tehdy dozvěděl, že si mám ohřát špekáčky. Chci tím říci, že jakmile se objeví  v domácnosti poštěkávající drobek, nebo větší pes, to je úplně jedno, začne se všechno točit kolem něj.

Začne to jásáním nad prvním hovínkem vykonaným venku a ne doma na koberci a jde to pořád dál. A drahý pejsek, pokud mu nezačnete přece jenom dávat určité mantinely, si vás dokonale ochočí a vy najednou nevíte, kdo je vlastně doma pánem. Když něco provede a začnete pouštět hromy a blesky s příslušnými výhrůžkami o jeho přetržení, hodí se na záda, zkříží packy na bříšku a udělá psí oči. A vy? Jenom silou vůle se ubráníte, abyste ho nezačali šimrat na pupíku, protože to by bylo absolutně nevýchovné.

Takovýhle psí život bych tedy chtěl mít. A určitě nejenom já.

Přeju dobré jitro.