Papoušek kakadu je lepší než hlídací pes, vyžaduje ale hodně pozornosti, říká chovatelka
Sněhobílý papoušek, který pohybuje chocholkou podle momentální nálady. To je kakadu, jeden ze silně ohrožených druhů papoušků. Tito ptáci prosluli svojí inteligencí a vynalézavostí.
Jak vypráví chovatelka Dagmar Vrchotová, její sameček kakadua šalamounského Rozárek vycítí každou změnu. Potom hodně křičí nebo dokonce vydává zvuky podobné štěkotu. Rozárek je podle ní lepší než hlídací pes.
„Reaguje na cizího člověka, na sekačku, dokonce na čmeláka. Hlásí vždycky narušitele. Potom tam musím přijít a uklidnit ho,“ popisuje.
Papoušek kakadu potřebuje více místa – velkou voliéru nebo volný prostor. „To se ale musí pořád hlídat. Když je potichu, někde něco hryže, například klipsy u záclon. Rádi ozobávají nohy a papuče,“ vypráví Dagmar Vrchotová.
Rozárek vyžaduje zábavu. Komerční hračky ho ale nebaví, nejradši má ztrouchnivělé dřevo nebo kůru. „Tito papoušci potřebují svůj režim. Jsou to takoví ptačí autisti. Rozárek vyžaduje velké množství času. Když se mu nedostává pozornosti, začne si vyškubávat peří,“ dodává Dagmar Vrchotová s tím, že papoušek vyžaduje kontakt a společnost, a to buď ptačí, nebo lidskou. Líbí se mu i rozhlas.
Reportáž o papouškovi kakadu, co má rád pantofle a dokonale hlídá, přináší magazín Máme rádi zvířata. Dále pořad nabízí informace o tom, že klíšťata můžou způsobit chudokrevnost nebo žloutenku, a také rozbor jednoho přísloví o sokolech.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
