Onehdy vám ke mně přijde. Humorný příběh o starém učiteli hudby a jeho oblíbené historce

Humorný příběh o starém učiteli hudby a jeho oblíbené historce napsal spisovatel a redaktor předválečných Lidových novin Edvard Valenta. Povídka vyšla například ve výboru s názvem Starou cestou.

Rozhlasové zpracování pochází z roku 2011. Příběh čte herec Lukáš Hlavica.

Edvard Valenta

Edvard Valenta (1901-1978) se narodil v Prostějově do dobře situované rodiny. Brzy však o oba rodiče přišel, takže byl spolu se svými sestrami vychováván v rodině strýce.

Psát a publikovat začal už na střední škole. Studoval brněnskou techniku, později měl pracovat ve firmě svého pěstouna. Studia však nedokončil a začal pracovat v Lidových novinách. Nejprve jako stenograf, později jako redaktor. Působil v jejich brněnské, olomoucké i pražské pobočce.

O prvních letech v brněnské redakci Lidových je jeho vzpomínková kniha s názvem Život samé psaní.  Během působení v Lidových novinách se Edvard Valenta seznámil s Janem Antonínem Baťou, dědicem slavného obuvnického impéria. Spolupracoval s ním několik let, přispíval do jeho zlínského tisku, na jeho popud absolvoval cestu po světě a těsně před vypuknutím války s ním v roce 1939 odešel do Ameriky. O tomto svém životním období se rozepsal v knížce Žil jsem s miliardářem, která ovšem vyšla až v 70. letech v exilovém nakladatelství Petlice.

Po návratu do Čech byl Edvard Valenta nucen opustit své místo v Lidových novinách, žil v Praze, od roku 1942 až do konce války potom ve Voznici u Dobříše. Právě tady spolupracoval s odbojem a ukryl u sebe nemocnou sovětskou partyzánku. Zážitky z války zpracoval ve svém nejoceňovanějším románu Jdi za zeleným světlem (1956).

Čtěte také

Mojmír Klánský: Albatros. Příběh vojáka a odbojáře, který zjistí, že s některým nepřítelem se bojovat nedá

Po válce se stal redaktorem Svobodných, dříve Lidových novin. Působil také jako odpovědný redaktor politického týdeníku Dnešek. Původně především kulturní redaktor se tak začal profilovat jako politický publicista a patřil k největším kritikům stávajících poměrů i sílící komunistické moci.

Valentův záporný postoj k lidově demokratickému zřízení byl už naprosto jasný a on se stal umlčovaným autorem. V těchto letech psal pod pseudonymy, živil se psaním komentářů ke krátkým filmům.

V roce 1956 mohl vyjít jeho román Jdi za zeleným světlem, kniha vzbudila velký ohlas u čtenářů i kritiků. Edvard Valenta začal dostávat pozvání na besedy se čtenáři, do rozhlasu i televize.

V roce 1958 ještě mohl vydat cestopis Nejkrásnější země a soubor povídek Starou cestou. Poté se znovu dostal do nemilosti režimu. Poslední oficiálně vydanou knihou byly autorovy paměti Život samé psaní (1970).