Odpustit a opustit – podle homeopata zásadní úkol pro uzdravení duše i těla

15. srpen 2015

„Homeopatie patří mezi obory takzvané celostní neboli holistické medicíny, což znamená, že se díváme na člověka jako na celek, v němž duše a tělo jedno jsou,“ řekl na úvod prázdninového Zdravíčka homeopat a emoční kouč Michal Říha.

Každého z nás přirovnal k louce plné plevelu, ale i květin. „Když ke mně kdokoli přijde a začne mi vyprávět o svých pocitech, nemocech a fyzických útrapách, tak se spolu snažíme najít cestu, jak se z toho dostat. A to tím, že hledáme v člověku to hezké, jako když si ze všeho, co roste na louce, vyberete krásné květiny - a na nich začnete stavět.“

Velmi důležitým prostředkem je pro homeopata dialog. Abychom našli cestu z trápení, musíme ho nejprve otevřít a pojmenovat. To ale často není snadné a rychlé. První vjem o pacientovi tedy Michal Říha získává z osobního vyzařování člověka. „To, co žijeme, se v nás zapisuje. V očích, v hlase, v držení těla, v čemkoli. A propisuje se to i do našeho zdraví. Žijeme-li neradostný, zištný, závistivý nebo špatný život, nemůžeme očekávat, že budeme vyzařovat něco pozitivního a že naše zdraví bude pevné a radostné,“ říká.

Myslete na sebe

Současní lidé podle homeopata a emočního kouče velmi často ztrácejí radost ze života. Nechávají se převálcovat stresem a jejich život připomíná šedivý podzimní den. „Takovému člověku je především potřeba ukázat, kde je slunce nebo jak ho znovu spatřit. Nelze jen podat lék a rychle to vyřešit. To nefunguje,“ zdůrazňuje.

Homeopat upozorňuje, že za takové znovunalezení životní energie je ale každý z nás zodpovědný sám. Vinu za své trápení a odpovědnost za jeho řešení nelze svalovat na ostatní, na lékaře ani na homeopata. „Především je třeba pochopit, že každý problém je tady proto, že se máme skrze něj něco naučit. Naučit se vážit si sám sebe a znát svoji hodnotu. Například je spousta lidí v pomáhajících profesích, jsou to ale i maminky, babičky, otcové… lidé, kteří pomáhají druhým a zapomínají sami na sebe. A v tom případě přicházejí o zmíněnou energii a nakonec zjistí, že sebejistotu musejí znovu najít sami v sobě.“

Přenastavte se

„Velmi důležité je – a může to znít jakkoli mysticky nebo teologicky – odpuštění a opuštění starých věcí. To znamená odpustit sám sobě, ale i lidem, kteří mi ublížili,“ zdůrazňuje Michal Říha.

Podle něho se máme na staré křivdy začít dívat z jiného úhlu. „Pokud mi někdo ublížil, tak není šťastný, protože člověk, který je agresivní, tím vyjadřuje svůj názor na svět. Proto je potřeba se od něj distancovat.“ Zrovna tak bychom ze sebe měli setřepat to zlé, co si o sobě myslíme, a hledat na své louce především ony hezké kytky.

A máme-li už dlouho onen podzimní den bez slunce, jak se to podle něj může projevit na naší tělesné schránce? „Člověk je bez života, má slabou imunitu, jeho zdravotní potíže se pohybují od lehkých nemocí až po těžké stavy. A přijde-li pacient právě s nimi, s takzvaně nevyřešitelnými záležitostmi, pak za prvné spolupracujeme s lékaři a za druhé přenastavujeme software. Zvlášť muži mi dobře rozumějí, když jim říkám, můžete se svým „autem“ jezdit každých čtrnáct dní do opravny a měnit tlumiče, anebo můžete přestat jezdit přes obrubníky a přes kanály a své auto si šetřit.“

Celý rozhovor s Michalem Říhou si poslechněte v záznamu pořadu Zdravíčko v odkazu výše.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.