Odpočinkem pro mě je už to, že vypadnu z divadla, říkával Miloš Kopecký

11. září 2022

Pojďme si připomenout Jihočecha Miloše Kopeckého. Ano, čtete správně, Jihočecha. I když slavný herec žil v Praze, na jižní Čechy nedal dopustit. Byť sám o sobě říkal, že není typickým kutilským chalupářem, protože není příliš manuálně zručný, jezdil na jih především odpočívat.

Vazba Miloše Kopeckého na jih Čech byla silná a dlouholetá, protože si v Křemži na Českokrumlovsku koupil Červený mlýn. A v Křemži se i oženil.

V knize Chalupáři stříbrného plátna je dokonce k přečtení vzpomínka, jak Miloš Kopecký v den svatby, těsně po obřadu, poslal telegram nic netušícím rodičům své milované. Stálo v něm: „Tak právě před chvílí, v 10.00, bylo v Křemži dílo dokonáno, děkuji za dceru, zdá se býti dobrá.“

A Jana Křečková, od toho dne Kopecká, tuto kvalitu dokázala už jen tím, že to s Milošem Kopeckým vydržela až do konce.

Ve Vltavínu si poslechněte archivní nahrávku českobudějovického rozhlasového studia, která vznikla na počátku 70. let, natočila ji redaktorka Míla Hermanová. Na této nahrávce se Miloš Kopecký vyznává ze své lásky k jihočeským luhům a hájům. A nejen k nim.

Vypráví například, při čem si nejlépe odpočinul. „Odpočinkem pro mě je už to, že vypadnu z divadla a z prostředí herců, režisérů, producentů a jiných tvůrčích pracovníků. To samo už má blahodárný účinek na moji duši. Najednou jsem v přírodě, tady je posed, támhle vidíte ptáčka, támhle se mrskne pstruh, srnka, zajíc, to je společnost. Pane, takovej zajíc, taková srnka, to jsou u mě lidi,“ vysvětluje se smíchem Miloš Kopecký.

Celý rozhovor si poslechněte v magazínu Vltavín online.

Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.