Odešla zpěvačka Astrud Gilberto, jemný hlas bossa novy proslavený Dívkou z Ipanemy

V devatenácti se provdala za velmi talentovaného kytaristu a zpěváka Joao Gilberta. S ním za čtyři roky po sňatku odcestovala do Spojených států amerických. Nebylo to však manželství dlouhodobé, v polovině 60. let se manželé Gilbertovi rozvedli. Astrud se pak sblížila s ještě záhadnější osobností, americkým saxofonistou Stanem Getzem.

Astrud Gilberto vlastně vešla ve známost pomocí čiré náhody. V době, kdy nazpívala písničku, která zazní v pořadu V náladě swingu, se zpíváním se ještě ani náhodou neživila. Tehdy vůbec neuvažovala o statutu profesionální zpěvačky a její jemný zpěv měl plnit pouze úlohu doprovodu.

Z jazzové skladbičky, v níž Astrud Gilberto zpívala o dívce z Ipanemy, ale vyrostl obrovský světový hit a navedl čtyřiadvacetiletou ženu na docela úspěšnou sólovou dráhu. Z lidí, kteří tehdy ve studiu byli schopni zpívat, byla jediná, jež uměla slušně anglicky. Mimochodem, její otec byl učitelem jazyků. Proto byl dominantní vokální part v angličtině svěřen právě Astrud.

Ještě by snad mohlo být zmíněno, že autorem hudby je hlavní postava bossa novy Tom Jobim a autorem originálních slov Dívky z Ipanemy je brazilský textař, hudebník, libretista a básník Vinicius de Moraes.

Čtěte také

Zpěvák kovbojských balad Frankie Laine, jehož písničku nabídla i počítačová hra Mafia II, zpíval s úspěchem také swing

Původně měla zaznít v jedné hudební komedii. Ipanema je předměstí Ria de Janeira jižního směru a živou předlohou písničkové Dívky z Ipanemy byla sedmnáctiletá kráska jménem Heloisa Pinto, která každý den přicházela nikoliv na pláž, jak se zpívá v songu, ale do kavárny, kam ji posílala matka pro cigarety a kde její půvab obdivovali všichni přítomní muži včetně textaře de Moraese. Ten si okouzlení nenechal pro sebe a svým způsobem se s ním podělil s miliony posluchačů skrze hlas Astrud Gilberto.

The Girl From Ipanema se dočkala ceny Grammy v roce 1965 a v dalších letech mnoha nejrůznějších verzí po celém světě. Její úspěch Astrud už nepřekonala, ovšem rozhodně se posluchačům a příznivcům neztratila.

Objevila se v několika celovečerních filmech, stala se coby zpěvačka v širší posluchačské veřejnosti nejznámější reprezentantkou bossa novy a zejména natočila několik sólových, velmi dobrých alb, která dodnes vycházejí v reedicích. Jedno se slovutným kanadským pianistou Gilem Evansem, další s hvězdným jazzovým tenorsaxofonistou Stanleym Turrentinem.

Pro Astrud Gilberto bylo typické, že přirozeně kombinovala portugalštinu a angličtinu, přičemž občas zpívala i v jiných jazycích. Její syn Marcelo působil jako baskytarista v doprovodné kapele.