Imperialistická kultura v době normalizace, vzpomíná Milan Svoboda na začátky Pražského Big Bandu

Hudba vyjadřující určitou svobodu – i tuto úlohu plnil během normalizace v Československu jazz. V 70. a 80. letech minulého století byla tuzemská scéna nabitá tělesy, která tento žánr kombinovala s jinými, zároveň zbožně uznávala jeho klasiky a nechala se jimi volně inspirovat. Právě tehdy vznikl Pražský Big Band Milana Svobody.

„Dělali jsme imperialistickou kulturu v době, kdy tady fičela normalizace, nicméně nějak jsme fungovali, protože v naší hudbě se naštěstí nezpívalo. Mně bylo třiadvacet a najednou jsem stál před orchestrem. Jako pianistu jsme měli Michaela Kocába, mého spolužáka. Neměl jsem tím pádem na co hrát, tak jsem začal dirigovat,“ vzpomíná zakladatel uskupení.

Brzy poté, koncem 70. let, získal Pražský Big Band značnou popularitu. Až čtyřikrát do roka dokázal vyprodat velký sál pražské Lucerny. Hudba působila svobodně a komunistický režim jazzu nerozuměl. Přesto některé vyčnívající figury nemohl vystát.

Ikonickým se stalo vystoupení v dubnu roku 1979 právě v Lucerně, kde měla s orchestrem původně zpívat i Eva Olmerová. V té době sice oficiálně koncertovat nesměla, přesto byla uvedená v programu. Na poslední chvíli jí ale vstup na jeviště znemožnil přítomný funkcionář.

Čtěte také

V pětadvaceti má za sebou debut v Carnegie Hall. Houslistu Kryštofa Kohouta ale nejvíc těší hrát doma

„Řekl jsem jí, ať si sedne do první řady. Během koncertu jsem šel přímo k ní a do publika jsem promluvil, že s námi původně měla zpívat, ale nakonec vystoupit nemohla. Lidi řvali, pískali, bylo to na hraně průšvihu. Nicméně nám to nějak prošlo,“ říká i po letech s úlevou Milan Svoboda.

Na jih Čech přijel hudebník, skladatel a dirigent uvést ve světové premiéře svou baletní suitu Čaroděj ze země Oz. Jde o skladbu, kterou napsal na objednávku původně pro State Street Ballet v americké Santa Barbaře, kde zatím nebyla uvedena. Později přepracoval aranžmá také pro symfonický orchestr.

„Dostal jsem pak nabídku od Symfonického orchestru Českého rozhlasu, protože dělali sérii, v níž kombinovali vážnou hudbu s jazzem. Ale celé se to posléze zastavilo z různých důvodů. Čirou náhodou se mi potom ozval ředitel Jihočeské filharmonie Otakar Svoboda, jestli bych pro něj něco neměl. Bylo nutné kompozici ještě znovu přepracovat pro místní komorní obsazení, takže mi to zabralo další půlrok práce, ale podařilo se,“ dodává s úsměvem skladatel.

Celý rozhovor s hudebníkem Milanem Svobodou si pusťte v přehrávači výše.