Jižní Čechy jsou akordeonová bašta, říká vyhlášený učitel Petr Vacek. Jeho svěřenci slaví světové úspěchy

Jaroslav Pokuta z Plané nad Lužnicí platí – bez nadsázky – za akordeonovou superstar. Ve svých 12 letech už má za sebou vystupování po boku špičkových sólistů i orchestrů, dále nespočet ocenění a vyhraných soutěží. Významných úspěchů dosáhl i v minulém roce.

V kategorii do 18 let (Virtuoso junior) zvítězil na nejprestižnější světové soutěži akordeonistů PIF Castelfidardo v Itálii. První místo vybojoval také v soutěži Mezinárodní akordeonové federace CMA on-line i v juniorské kategorii na světové přehlídce ve francouzském Montargis.

Jak sám přiznává, cvičení má přesně rozvržené. „Cvičím čtyři hodiny denně. Ten den si vždycky promyslím, co konkrétně budu během cvičení hrát, ovšem zhruba týden před soutěží začnu cvičit ještě více, a to tím způsobem, že ve skladbách zdokonaluji jednotlivá místa,“ prozrazuje Jaroslav Pokuta.

Obdobně se připravuje Maksim Topchii, student českobudějovické konzervatoře, který na již zmíněné Trophée Mondiale de l’Accordeón ve francouzském Montargis ve své kategorii obsadil třetí místo.

Čtěte také

Vývoji dětského mozku a formování osobnosti prospívá umělecká tvorba, říkal psychiatr Cyril Höschl

Rodákovi z Ukrajiny vyhovuje místní přístup k učení, označuje ho za více přátelský. „Na Ukrajině jsme měli při výuce hry na akordeon až příliš takových zastaralých sovětských narativů, co všechno musíte dělat, například cvičit i po koncertním programu. Všechno to bylo přehnaně nalinkované. Díky mému současnému učiteli tady v Česku je to velmi příjemné, dává mi poměrně dost svobody v tom, co mám a nemám dělat,“ pochvaluje si mladík přístup svého pedagoga Petra Vacka.

Petr Vacek, zakladatel vyhlášené akordeonové školy, je zároveň uznávaným sólovým hráčem, jenž stejně jako jeho žáci posbíral několik mezinárodních ocenění. Zároveň bývá často členem porot při domácích i zahraničních soutěžích. Jak říká v rozhovoru pro Český rozhlas České Budějovice, pro rozpoznání talentu stačí pět minut a jižní Čechy jsou akordeonová bašta.

„Oni musí pochopit, že cvičení a věnování se nástroji vlastně dělají pro sebe, nikoliv pro rodiče nebo toho učitele. Musí zjistit, že v této věci jim mohu pomoci, a jde o to, jestli to přijmou, nebo ne. Pokud ano, tak ta spolupráce může být naprosto skvělá. Ale i když jsou třeba velmi talentovaní, tak to někdy nepochopí, a pak už jim, jak se říká, není pomoci,“ vysvětluje svůj přístup.

Celý rozhovor s mladými úspěšnými akordeonisty Jaroslavem Pokutou a Maksimem Topchiim a jejich učitelem Petrem Vackem si pusťte v přehrávači výše.