Jiří Březina starší: Krmení ptáků

Omlouvám se vyznavačům nezasahování i příznivcům celoročního krmení, ale my jsme si doma vybrali krmení zimní. V listopadu rozvěsíme s mojí ženou pár krmítek kolem domu, o něco víc v nedalekém lese, a začneme je plnit. Zatím jen symbolicky, po dně, na zvykání, protože ptáci mají všude kolem ještě dost potravy z podzimu. Ale až přituhne, budou vědět, kam jít.

Jak zima postupuje, hejna kolem krmítek rostou, a my zvedáme dávky, až v zimních měsících rozneseme i čtyři kila slunečnice denně. Důležité je tady slovo denně. Sýkorka není medvěd, zásoby energie má tak na jednu noc, a pokud je ta noc mrazivá, přijde i o desetinu své váhy. Ráno jsou ptáci tak podchlazení, že pokud se rychle nenasytí a neroztopí tělo zpátky na svých normálních dvaačtyřicet stupňů, je po nich. Plné krmítko je pro ně v tu chvíli k nezaplacení.

Proto v krmení pokračujeme až do jara, kdy se oteplí, vyraší rostliny a vylétne hmyz. Není ani tak důležité, že už se dny oteplují, kritické jsou stále noci. Právě konec zimy je pro ptáky nejnáročnější, protože v přírodě už jim mnoho potravy nezbylo.

Vedlejším efektem našeho krmení je podívaná na opeřené krasavce. Potkáte tam ptáky, kterých byste si v korunách těžko všimli. Kromě sýkorek třeba červenku, hýla, dlaska nebo strnada. Ptáci nejsou hloupí. Na podzim před námi ještě prchali, ale teď k jaru se slítají ke krmítku, jakmile nás spatří, a nedočkavě přešlapují na větvích, dokud nemají dotankováno. 

Jako další bonus máme hodinovou procházku lesem, každý den a za každého počasí. Krmení ptáků nemá chybu.