Sezimovo Ústí na 400 let zmizelo z povrchu zemského. O obnovu města a návrat k původnímu názvu se zasloužili táborští učitelé
První písemná zmínka o Ústí na Táborsku pochází ze 13. století a souvisí s tamním dominikánským klášterem. Teprve ve 14. století se začalo používat přízvisko Sezimovo Ústí podle Sezimy, pátého syna Vítka z Prčice, prapředka mocného jihočeského rodu Vítkovců.
Město nad Lužnicí bylo jedním z center husitského hnutí, ale právě husité stáli za jeho zkázou. Z Ústí převedl zvoník Petr Hromádka z Jistebnice husity do nově vznikající obce Hradiště hory Tábor. Koncem března 1420 husité Sezimovo Ústí vypálili.
Město Ústí tak na další čtyři staletí zmizelo z map i paměti. Stavební materiál byl postupně rozebrán na jiné stavby a území vypáleného města bylo v následujících staletích zemědělsky využíváno.
Teprve v roce 1827 přišel s návrhem na obnovu Sezimova Ústí táborský učitel Antonín Svatoš. Právě on stál i za urbanistickým rozvržením nového města. Na počest Antonína Svatoše se městu říkalo Svatošov.
Ovšem oficiálním názvem obnoveného města se stal v roce 1828 Starý Tábor. Řídící učitel školy ve Starém Táboře a amatérský archeolog Josef Švehla se zasloužil o návrat k původnímu názvu Sezimovo Ústí. Vyhláškou ministerstva vnitra ze dne 2. března 1920 byla úředně stvrzena změna názvu města Starý Tábor na Sezimovo Ústí.
Město je však známo ještě pod spíše hanlivým názvem „Paďousy“. Původ tohoto názvu není dosud spolehlivě vysvětlen.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravila historička Jitka Vandrovcová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
