Zpátky tam, kde byl počat. Herec Jiří Untermüller po letech různých zkušeností zakotvil v Jihočeském divadle

Jiří Untermüller pochází z Prahy. „Mé příjmení nosila rodina, která je na Malé Straně doložená od 17. století. Ovšem vzhledem k tomu, že při vpádu Pasovských v roce 1611 Malá Strana do základů vyhořela, včetně všech farských záznamů, neví se, jestli přišli třeba v 16. nebo už ve 13. století. Byli na Malé Straně nepochybně původně jako němečtí měšťané, kteří se ovšem v průběhu času zcela počeštili,“ vypráví.

K jižním Čechám, kde nyní už dvanáctým rokem působí, má herec vztah srdeční, ale částečně také rodový. Pocházel odsud jeho pradědeček a v roce 1956 se v Jihočeském divadle setkali jeho rodiče. „Můj otec Ivan Glanc byl ředitelem a matka tu jako studentka choreografie připravovala své absolventské představení. Setkali se tu, zamilovali se do sebe a byl jsem počat v Českých Budějovicích, ačkoliv jsem se pak už narodil v Praze,“ usmívá se.

Jiří Untermüller prakticky vyrůstal u divadla. „Nejprve mě dali na balet, ale ve dvanácti letech jsem toho kvůli potížím s kolenem musel nechat. V patnácti jsem se pak vrátil na konzervatoř na hudebně dramatické oddělení. To byla vlastně první muzikálová škola v Československu, akorát se tomu tak neříkalo,“ popisuje.

Čtěte také

Když jsem vylezl poprvé sám na jeviště, myslel jsem, že zhynu, přiznává komediant Pavel Šmíd

Muzikálové herectví je podle něj vrcholový sport. „Měl jsem možnost vždycky ho trochu dělat a od roku 1998, kdy jsem odešel z libereckého divadla a nastoupil jsem do nezávislé produkce na pražském výstavišti, jsem se mu věnoval naplno až do roku 2014. Právě v tom roce jsem se rozhodl vrátit k činohře, skončit éru toho vrcholového sportu, protože už jsem cítil, že organismus si o to říká. A nastoupil jsem do angažmá v Českých Budějovicích,“ popisuje.

Celkem se Jiří Untermüller pohybuje na jevištích různých scén přes šedesát let. „To už je slušná řádka zkušeností, tak je tu také ještě možnost to někomu předat. Vedl jsem různé kurzy, soukromě vyučoval, třeba mě postihne pýcha a napíšu knihu o herectví. Nadpis mám vymyšlený – Divadlo podle pravidel. Pravidla, to je taková divadelní záhada, protože ona existují, ale bývají často zpochybňována ve jménu umělecké svobody a podobně. Ale jako každé řemeslo má herectví svá pravidla, ta můžete porušovat, rozšiřovat, proměňovat, a tím to řemeslo vyvíjet, ale neobejdete se bez nich,“ dodává.

Celý rozhovor s hercem Jiřím Untermüllerem si poslechněte v cyklu Jihočeši.