Některé pivo mi chutná, a některé ne, říká sládek Budvaru Josef Tolar

Profesní život Josefa Tolara je úzce spjat právě se zlatavým mokem. Už od dětství inklinoval k chemii, jako kluk si zařídil doma ve sklepě malou laboratoř. „Lákalo mě takové to alchymistické dobrodružství a tajemno,“ vzpomíná na své první pokusy.

Na prahu dospělosti Josef Tolar odešel studovat na Vysokou školu chemicko – technologickou do Prahy. „Ve třetím ročníku jsme se ale jako studenti rozdělili do různých specializací. U mě se to tak nějak povedlo, že jsem se bez prvotního plánování dostal na obor pivovarství,“ říká o jednom ze stěžejních momentů svého života.

„Roli v mých tehdejších úvahách hrálo i to, že jsem byl z Budějovic, kde fungovaly dva pivovary. V posledním ročníku se mi pak také už ozvalo vedení tehdejšího podniku Jihočeské pivovary a dohodli jsme se, že k nim po studiu nastoupím,“ popisuje počátek své kariéry. To se psal rok 1965 a Josef Tolar se zaučoval jak v pivovaru Samson, tak Budvar, které tenkrát byly součástí národního podniku.

„Také jsem byl vyslán na pár týdnů na zkušenou do plzeňského Prazdroje, do výzkumné laboratoře,“ směje se. „Viděl jsem tam, jak kontrolují exportní pivo, jak se dělá jeho stabilizace; prostě věci, ke kterým se v době dnešního konkurenčního boje už nikdy nikdo z Budvaru nedostane,“ vzpomíná na ojedinělý zážitek v dějinách českého pivovarnictví.
Josef Tolar nakonec zůstal pracovat přímo v pivovaru Budvar.

Roku 1985 se stal jeho sládkem a v roce a v roce 1992 výrobně technickým manažerem. Když šel v roce 2008 do penze, tak v Budvaru spočítali, že za jeho sládkovskou kariéru mu pod rukama prošlo 21,464 milionu hektolitrů piva. Prý je to větší objem piva, než jaký se vyrobí v celé České republice za jeden rok.

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenal redaktor Filip Černý.