Nejtěžší je dostat varhany dolů a pak zase zpátky, popisuje varhanář, muž devatera řemesel Peter Nožina

28. březen 2024

Největší audioportál na českém internetu

Varhanář Peter Nožina u restaurovaných varhan v kostele svatého Prokopa ve Strakonicích | Foto: Václav Pancer, ČTK

Rozhovor s varhanářem Peterem Nožinou

Na tisíce drobných součástek rozebral, odvezl a za rok a půl zase přivezl a složil. Varhanář Peter Nožina opravil varhany z kostela svatého Prokopa na strakonickém hradě. Vozil je v několika dodávkách, restauroval ve své dílně ve středních Čechách a zpět na kúr potom vracel pomocí výtahu na střešní tašky. Jak říká, varhanář si musí umět poradit. A nejen to.

Varhanář musí ovládat doslova devatero řemesel. „Možná i víc. Například restaurování je doména dvacátého století, dřív se varhany jenom opravovaly. Dneska ale umíme hubit červotoče, takže k práci patří i konzervátorství, petrifikace,“ zmiňuje Peter Nožina.

Na otázku, jaké další profese si tedy musel osvojit, se nejprve zdráhá odpovědět. „To po mě nechtějte, toho je strašně moc,“ usmívá se.

Když ale začne popisovat svou práci kousek po kousku, dá to dohromady: „Je to rozhodně práce se dřevem, od tesařiny, protože někdy se musí vyrobit například měchové lavice, přes truhlařinu až po řezbařinu. Pak práce s usněmi, koženými materiály. Potom rozhodně práce s mosaznými dráty, takže dráteničina. Dál je tam cínařina. No, a samozřejmě intonérství, tedy ladění. Pokud některý varhanář dělá i povrchové úpravy, tak ty by k tomu patřily taky.“ Spolu s restaurátorstvím jde tedy opravdu o devatero řemesel.

Čtěte také

Varhanář ale musí umět i trochu hrát. „K intonaci a ladění je důležité, aby varhanář uměl na varhany zahrát alespoň základním způsobem. Aby si ověřil, zda ladění, které nastavuje, akordy a intervaly znějí opravdu dobře. Jinak není podmínkou hrát virtuózně, od toho jsou varhaníci,“ potvrzuje Peter Nožina.

Varhaníky také občas osloví. „Dokonce někdy někoho z nich vezmu s sebou na ladění. Nebo když se varhany čerstvě naintonují, což je ideální doba k hraní, protože ladění se neustále hýbe podle teploty, tak v tu chvíli je nejlepší varhany odprezentovat,“ dodává. Peter Nožina tedy někdy spojuje završení své práce s malým koncertem pro farníky, představitele církví i obcí.

I na další pomocníky občas doje. „Někdy mi pomáhá táta, varhanář v důchodu, někdy oslovuji svůj malý tým, aby mi pomohl při montáži. Některé díly váží 200, 300 kilo, a to už si potom musím najít partu stěhováků. To je pro mě nejnáročnější fáze – jak dostat varhany z kúru dolů do kostela a pak do náklaďáků. A jak je později zase zrestaurované velmi opatrně vysápat zpátky nahoru, aby se nepoškodily. Všechno ostatní je podstatně jednodušší,“ komentuje varhanář.

Celý rozhovor s varhanářem Peterem Nožinou si poslechněte online.

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.