Včelaři při medobraní žvýkají vosková víčka. Jsou dobrá proti paradontóze
Medobraní je pro včelaře především radost, protože sklízí plody celoroční práce ve své včelařské zahrádce. Vyžaduje ale také mnoho namáhavé práce, kterou včelař musí naplánovat na správný čas. Ten přichází, když je med vyzrálý, když je příznivé počasí a když nejsou včely v úle.
Pak včelař odveze rámečky zaplněné plástvemi do medárny. „U nás se stáčí med v polovině června. Nejlépe, když je kolem 25 stupňů, aby byl med vláčný a dobře šel z komůrek na medometu,“ říká včelař Josef Račák z Jaroměři u Malont na Českokrumlovsku.
„U nás je to trochu jinak. My včelaříme na biofarmě, to je asi 140 hektarů luk, miliony květinek, které dávají nektar,“ dodává.
Některé buňky na plástvi mají jinou barvu. Pokud jsou s plodem, jsou trochu tmavší. Odvíčkování vosku se dělá včelařskou vidličkou. „Je to docela namáhavá práce, po padesátém rámečku z toho docela bolí ruka, večer si ji potom musím namazat alpou,“ usmívá se Josef Račák.
Z víček odkapává med, proto je v kyblíku pod stojánkem na rámky ještě jedna síťka, kudy protéká. Víčka s medem žvýká každý včelař. Desinfikuje to dutinu ústní, je to dobré například proti paradontóze. Pak se vytočí a přidá k ostatnímu medu.
Stáčení medu má svá pravidla. Jaká? Poslechněte si magazín Máme rádi zvířata.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
