Na úřadě v Suchdole, v nakladatelství v Táboře

27. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Václav Šedivý, kronikář města Tábor

Navázat na dřívější setkání s kronikářkou Janou Tetíkovou ze Suchdola nad Lužnicí a s kronikářem Václavem Šedivým z Tábora má za cíl tento díl Jihočeských kronik a to ve třech směrech: doplnit představení jich samotných, přiblížit jejich způsob zápisu o dění ve městech, kde žijí, a přinést citace několika momentů, které do obecních kronik zachytili.

Listovat kronikou je přístupnější, než číst skeny na počítači

Když starosta Suchdola nad Lužnicí požádal Janu Tetíkovou, aby vedla kroniku města, po velmi krátké úvaze souhlasila už proto, že ráda čte historické romány i naučné knihy o historii, a také proto, jak na sebe prozrazuje: „Je v tom trochu sobectví. Dlouho jsem pracovala na radnici, jenže to je v nenávratnu pryč. Ale prostřednictvím kroniky po mně něco zůstane.“

Jana Tetíková, kronikářka města Suchdol nad Lužnicí

Jana Tetíková píše do šestého svazku suchdolské kroniky. Předchozích pět už je uloženo v třeboňském archivu. „Přemýšlím o tom, že by bylo dobré, aby nám na naši žádost při určitých příležitostech Státní oblastní archiv kroniky dočasně poskytl k nahlédnutí, vystavení. Kroniky by ožily. Sice jsou z digitalizované, ale nasnímané stránky se na počítači čtou obtížně,“ navrhuje kronikářka.

Stručně zachycené události ve světě, v republice, pak dění v samotném Suchdole nad Lužnicí, poté povinné uvedení závěrečného účtu města, výsledky voleb, školství, kultura, zdravotnictví, zdejší organizace jako hasiči, svaz žen, rybáři… do těchto kapitol Jana Tetíková člení kronikářský zápis a uzavírá ho údaji, které nelze zařadit do žádné z uvedených kategorií. „Nejraději píšu ty ostatní údaje,“ říká.

Mezi masem a knihami

Kronikář Tábora Václav Šedivý je majitelem nakladatelství OSSIS. Latinské slovo v názvu je druhým pádem jednotného čísla podstatného jména os, které česky znamená kost. „Začínal jsem v roce 1992 tvorbou kosterních preparátů pro školy, ale byly tak trvanlivé, že jsem zaplavil český trh a už nebylo odbytiště, tak jsem přesedlal na vydávání knih,“ vypráví o svém podnikání.

Táborský kronikář absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou, obor konzervace potravin a zpracování masa, a poté začal vyučovat na potravinářském učilišti v Táboře. Nato se vyučil řezníkem. „To abych věděl, co učím žáky a co oni podstupují na praxi,“ vysvětluje Václav Šedivý.

Ve svém nakladatelství vydává především odborné knihy, které se týkají technologie masa, ale i regionální literaturu. „V monografii Táborský sochař Jan Vítězslav Dušek jsem zpracoval dílo pozapomenutého autora, aby více lidí poznalo v podstatě nejvýznamnějšího jihočeského sochaře,“ ukazuje Václav Šedivý výpravnou publikaci v modré obálce s fotografií jedné z Duškových soch.

Když se posadí k psaní táborské kroniky, podklady pro záznamy čerpá hojně ze zdrojů na internetu, například z webu města nebo z facebooku, kde jsou podle jeho slov činní jestli ne všichni tak mnozí adepti na zápis do kroniky, a také z tisku.

Na žádost, aby přečetl ukázku z vlastních zápisů, Václav Šedivý nalistuje rejstřík v kronice a počítá: „Nějakých 28 článků se týká Budějovické ulice. Ta je v centru dění.“ Napřed vysvětlí, že kvůli její postupné rekonstrukci je Tábor poslední léta poměrně rozkopané město v sezoně, ale po dokončení bude hlavní táborská tepna krásná včetně stromů, a pak začne citovat slova, která napsal: „9. července 2018 začala první etapa dlouho plánované rekonstrukce Budějovické ulice. Má trvat do listopadu...“

autoři: Český rozhlas České Budějovice , Petr Kronika | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová