Na triviálních školách se děti učily jen základním dovednostem, školy normální připravovaly na praktický život, připomíná historik

A do jakých škol tehdy děti chodily? „Marie Terezie zavedla základní systém nižšího školství, a to byly školy triviální, hlavní a normální. Školy triviální byly zpravidla na venkově a v menších městech a měly jednu, maximálně dvě třídy,“ odpovídá docent Miroslav Novotný, který na Filosofické fakultě Jihočeské univerzity vyučuje mimo jiné Cesty vzdělanosti v českých zemích.

„Školy hlavní byly ve větších městech, měly tři, případně čtyři třídy, přičemž ta čtvrtá se často dělila na dvě oddělení. A pak tu byly školy normální, které připravovaly děti pro praktický život. A součástí normálních a hlavních škol mohly být i učitelské preparandy, což byly zase několikaměsíční kurzy, které připravovaly nové učitele,“ pokračuje.

Miroslav Novotný|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Ačkoli se nám to dnes může zdát úsměvné, vybrané školy se opravdu jmenovaly normální. „Normalschule. Mimochodem, hlavní školy se u nás zase objevily za okupace, kdy tady byla snaha germanizovat české školství a českou společnost. Opět byly zaváděny hauptschulen, tedy hlavní školy,“ podotýká Miroslav Novotný.

Slovo triviální je synonymem pro něco velmi jednoduchého. Na takové škole se tedy děti učily jen základním dovednostem. „Základní trivium bylo číst, psát, počítat. K tomu ale pochopitelně patřilo i náboženství. To prostupovalo celou výuku, protože jedním z hlavních cílů školy bylo vychovat bohabojné občany, kteří jsou loajální vůči panovníkovi a církvi. Vedle toho se na triviálních školách vyučovaly i domácí práce pro dívky. Na hlavních školách ve městech ještě přibývaly další předměty jako dějepis, zeměpis, základy latiny a podobně. A normální škola měla tyto kurzy ještě rozšířenější a náročnější,“ vysvětluje Miroslav Novotný.

Zmiňované školy na sebe ale nenavazovaly. „Velká část populace chodila pouze do triviálních škol. Hlavní školy bývaly ve větších městech a nebyly dostupné všem. Normální školy byly původně jenom v centrech jednotlivých zemí. Děti mohly povinnou šestiletou školní docházku absolvovat klidně jen ve venkovské malotřídce,“ uvádí historik.

Čtěte také

Ke 14 vraždám se na mučidlech přiznal „vlkodlak z Bedburgu“. Jeho příběh četli lidé na letácích, vypráví historička

Známější obecné a měšťanské školy vznikaly až skoro o sto let později, v 60. a 70. letech 19. století. „To souvisí s reformou Leopolda von Hasnera, kdy byl tento typ škol zaveden. Obecné školy a na ně navazující školy měšťanské. Obecné školy měly pět tříd a měšťanky tři, celkem tedy osm let povinné školní docházky. Takže se od původní šestileté přešlo na osmiletou školní docházku,“ připomíná Miroslav Novotný.

Propadlík mohl dokončit školní docházku jen na obecné škole. A nejen to. „Zákon umožňoval úlevy, které vycházely vstříc lidem na venkově, aby děti nebyly dlouho vázány školou a mohly pomáhat rodičům s hospodářstvím. V tom případě mohly mít školní docházku zkrácenou,“ upřesňuje.

Základní školy, jak je známe dnes, to už je podle Miroslava Novotného velmi moderní záležitost. „Začíná po druhé světové válce, kdy došlo k zásadní transformaci československého školství a kdy se u nás školy z velké části upravovaly podle sovětského vzoru,“ doplňuje.

Celý rozhovor o historii povinného vzdělávání u nás s Miroslavem Novotným si poslechněte online.