Moje postavy často velmi trpí a já trpím s nimi, vždycky je tam něco ze mě, říká spisovatel Dalibor Vácha

Hrdinové mezi námi jsou Daliboru Váchovi obecně blízcí. Zajímá ho ale i obyčejný život těchto postav. „To, co dělali mezi hrdinskými skutky. Když se nestřílelo, nezabíjelo nebo neumíralo. To je pro mě snad ještě důležitější,“ říká.

„Například Josef Mašín měl rodinu s dětmi, ty tři roky je téměř neviděl, jeho setkání s nimi bylo pro celou trojici žijící v ilegalitě velmi riskantní. Balabán zase odbíhal ke své družce. Když to přeženu, tak do odboje chodil jako do práce. Často se večer vracel domů, kde na něj čekala jeho přítelkyně, udělala mu večeři a šli si lehnout,“ dodává.

To, že si během čekání na akci hrdinové našich dějin odskakovali na rande, povídali si, hráli karty, platí i pro československé legionáře, kteří historika a autora Dalibora Váchu fascinují především. Napsal o nich už řadu knih jako Návrat domů, Prokletá magistrála nebo Bratrstvo. Legionáři z první světové války jsou i hrdiny jeho povídky V běhu, kterou napsal pro Český rozhlas.

„My ty hrdiny potřebujeme. A nemusejí mít v jedné kapse pistoli a v druhé granát. Nejsou to nadlidé, supermani. Chtěl bych, abych byl jako oni, aby taková byla spousta z nás – a ona i je. Akorát k tomu nepotřebujeme okázalé hrdinství a mávání vlajkami. Oni taky neběhali po Václaváku a nevykřikovali, co jsou za hrdiny. V dnešní době a po pár mizerných měsících, které máme za sebou, bychom mezi námi taky našli spoustu hrdinů,“ vypráví o svých motivacích spisovatel.

Čtěte také

Vsadil se, že dokáže napsat knihu. A vznikla nejlepší česká detektivka roku

Člověk z masa a kostí se promítá i do postav jeho sci-fi a fantasy příběhů. Jsou takové jeho povídky, jsou takové i romány Šedá a Nikam. „Oba romány spojuje apokalypsa a konec civilizace,“ směje se autor, který je rozený optimista a kliďas a drastické příběhy vkládá jen do svých knih. „Pečlivě jsem i z hlediska literárně-vědného zkoumal apokalyptické knihy, filmy a seriály a celé jsem to ještě posunul. Prostě jsem si představil, jak by to mohlo být nejhorší, a ještě jsem to o deset procent zhoršil.“

Přiznává, že se tím svým způsobem baví. „Já se teď usmívám, ale vím, že ty moje postavy tam dost často velmi trpí. A já při psaní trpím s nimi. Vždycky je tam něco ze mě, asi naděje. Moji hrdinové se nikdy nevzdávají. Pokračují dál, jdou, i když už ani není kam. A už možná nemají ani tu naději, ale pořád jdou, s tím, že si jdou možná právě pro ni,“ dodává.

Celý rozhovor se spisovatelem Daliborem Váchou si poslechněte online, nebo si jej stáhněte k pozdějšímu poslechu do svých počítačů či mobilů.