Vsadil se, že dokáže napsat knihu. A vznikla nejlepší česká detektivka roku

„Ocenění pro mě bylo velmi důležité, zvlášť za první knížku. Je to moc příjemný pocit a navíc se pak o člověku trochu mluví, pomůže to ke zviditelnění,“ říká.

K psaní se přitom Jiří Březina dostal zvláštní cestou. Na počátku všeho byla sázka uzavřená s kolegyní. „Za to, že jsem se pokusil napsat první detektivku, může ten boom severských detektivek. Tehdy vyšlo Milénium, hodně se mluvilo o severské krimi a já jsem víceméně v žertu řekl, že něco takového bych napsal taky. A jakmile jsem to vyslovil, uvědomil jsem si, že jestli to chci zkusit, tak mi nic nebrání. Vrhl jsem se na psaní a vzniklo Na kopci,“ vzpomíná.

Plánuje detektivní sérii

Napsat detektivní román pro něj bylo snazší než se pokoušet o jiný žánr. „Detektivka má svá pravidla, když ji píšete, máte nějaký dějový rámec, je to poměrně sevřený útvar. Proto alespoň pro mne je jednodušší psát detektivku než třeba společenský román,“ komentuje.

Do jeho knih se promítají i jihočeské kořeny. „Naprostá většina míst má inspiraci v jižních Čechách a místo v příběhu je pro mě velmi důležité. Hodně se zabývám tím, jakou má atmosféru a jakou roli hraje. Nikdy ale nekopíruji jedno konkrétní místo, spíše používám vjemy, nálady. Místa, která mám rád, zkombinuji a pak z nich vytvořím něco nového,“ říká.

Dva roky po prvotině Na kopci, v roce 2015, vyšla druhá kniha Jiřího Březiny Promlčení. Ta je počátkem plánované série s detektivem Tomášem Volfem. Autor jej popisuje jako člověka, který není dokonalý a dělá chyby. „Pro mne je knižní hrdina člověk stojící před úkolem, který je větší než on sám. Tak vzniká prostor k dramatickým situacím a zajímavému ději,“ dodává.

Obálka knihy Promlčení|foto: Nakladatelství Motto

Detektiv Tomáš Volf si podle Jiřího Březiny v knihách zažije své. „Je to mladý kluk, poslouchá metal, má dlouhé vlasy a nepůsobí dojmem vyšetřovatele, ale vždycky chtěl být policistou. Hodně se snaží všem dokázat, že je dobrý, ale osud mu hází klacky pod nohy. Je chytrý, houževnatý a má smysl pro spravedlnost,“ popisuje svého hrdinu.

Již 22. srpna by se na pultech měla objevit kniha Polednice. Její děj se bude odehrávat před Promlčením a čtenářům představí úplně první případ Tomáše Volfa. „Námětem je sériový vrah, který obchází městským sídlištěm. Hodně jsem využil svoje vzpomínky na budějovické sídliště Máj. Ten případ bude velice těžký a ti, kdo četli Promlčení, se dozví, co to bylo za průšvih, který dostal Tomáše Volfa do policejního archivu,“ prozrazuje Jiří Březina. V současné době již pracuje na třetím příběhu s mladým detektivem.

A proč jsou podle jeho názoru detektivky tak úspěšné a žádané? „Je to vlastně pohádka pro dospělé. Je tam nějaké zlo, které je nakonec potrestané. Jakkoli jde třeba o drsné a napínavé čtení, na konci musí být vždy nějaké rozuzlení,“ myslí si.

On sám se ve svých detektivních románech snaží o přesah. Například v Promlčení pracuje s motivem poválečného pohraničí. Shromažďování materiálu ke knihám mu tak zabere hodně času, možná více než samotné psaní. „Docela citlivě to vnímám, takže z toho občas mám i bezesné noci. Zažiji si ty hrůzy a pak je trochu sadisticky pošlu dál do knížky,“ říká.

Pro nejrůznější nápady u sebe spisovatel pořád nosí klasický papírový zápisník. „Mám ho i u postele, protože, jak asi mnozí zažili, ve tři ráno má člověk ty nejgeniálnější nápady, ale vždy je zaspí. Takže teď mám zápisník u postele, abych ráno zjistil, že to zas tak geniální nebylo,“ dodává s úsměvem.

Poté, co si základní myšlenky zaznamená do zápisníku, pracuje samozřejmě s počítačem. Má dokonce speciální software na psaní románů. „Je to takový hodně chytrý Word, kde je možné přehazovat kapitoly, vpisovat poznámky, ukládat dokumenty. Všechno máte na jednom místě. Když mám v knize tři dějové linie, tak je pro mě dobré vidět, jak ta linie vypadá samostatně a jak včleněná do celkového děje,“ vysvětluje Jiří Březina.