Miroslav Boček: Divnej zadek

22. červenec 2026

Skladiště, hangár, stodola… Právě taková přirovnání slýchávám nejčastěji, když míjím zadní část nově zrekonstruované českobudějovické Slavie, které se ještě donedávna říkalo Armáďák.

Ať už spojení tradiční architektury s novou vnímáme jakkoli, vzbudilo rozruch. Zatímco z ostatních tří stran přestavba kopíruje původní vzezření budovy, ten zadek je nějakej divnej.

Vzpomněl jsem si na odpor, jaký ve druhé polovině devatenáctého století vyvolala stavba památky mnohem slavnější, totiž Eiffelovy věže. Známý spisovatel Guy de Maupassant Eiffelovku nenáviděl natolik, že na oběd chodil výhradně do pohostinství v samotné věži – bylo to totiž jediné místo, odkud tento obludný komín, jak stavbu nazval, nemohl spatřit.

Francouzský filozof Voltaire zase jednou označil egyptské pyramidy za ohavné hromady sutě. Navíc se mu nelíbilo, že kvůli nim zemřela spousta otroků. To u „naší“ Slavie naštěstí nehrozí, předpokládám, že dělníci dostali za svou práci řádně zaplaceno.

Vlastně si s tou stavbou nevím moc rady. Zpočátku jsem na tu šedou masu, opatřenou obdélníkovým proskleným kokpitem, hleděl s nedůvěrou. Jak se staveniště postupně začišťovalo, už mi to nepřipadalo tak zlé. A dnes si na to začínám zvykat.

Pokud vy máte s novou podobou Slavie problém, máte několik možností. Buď na ni vyhlásit embargo a při průchodu kolem sklopit či přimhouřit oči. Případně se přes to přenést a pokusit se navázat s novostavbou dialog, vnímat ji jako výzvu. Anebo si po vzoru francouzského spisovatele zajít na drink přímo do restaurace v inkriminované Slavii. Bude to zaručeně jedno z míst, odkud ten divnej zadek neuvidíte.

autor: Miroslav Boček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.