Miroslav Boček: Trhy – trhněte si nohou

Nápad utratit celoroční úspory nákupem předražených trdelníků a oštěpků mi připadne poněkud trhlý. Lidé se sice nutí do dobré nálady, do sladkých úsměvů, ale předvánoční stres naopak způsobuje, že se na sebe utrhují, šklebí a posílají se ke všem čertům. Tuhle jsem to zažil v Trhových Svinech. Jakýsi mladík, stržený nákupním vírem, se rozčiloval na postarší dámu, která mu na oplátku nedávala nic zadarmo. Stejně jako na trzích, kde vám taky nedají nic zadarmo.

A přece mi to občas nedá a na adventní trhy zajdu. Procházím se mezi stánkaři, užívám si slavnostní nálady a prohlížím vyřezávané andělíčky, kteří zde soupeří o pozornost se zvířátky vyfouklými z barevného skla. Najednou mám pocit, že se ocitám v idyle jako z obrázků Josefa Lady. Houňatí pantátové bafají z dýmek a klackovití výrostci si z plna hrdla užívají zimních sportů. Už chybí jen bodrý Mrazík, přijíždějící sem na saních, či Santa Klaus, nechť si každý vybere dle své libosti.

Opojení ze mě ale brzy vyprchává. Místo Lady se totiž z reproduktorů line Lady Gaga a atmosféru všeobjímajícího altruismu střídá veskrze tržní prostředí. Možná jsem jen odtržený od reality a potřeboval bych, aby se mnou někdo zacloumal, trhavými pohyby mě vytrhl z naivního blouznění. Stojím uprostřed náměstí a mám najednou pocit, jako by se mnou opravdu někdo zatřásl. Otočím se a hned vidím kdo – neviditelná ruka trhu.