Mirka Nezvalová: Velký pátek

Moje babička Justýna mi jako malé holce v tomto čase každoročně připomínala, že cesta dovnitř hory může být sice snadná, ale kdo by tam chtěl pak zůstat třeba celý rok. Tak jsem to raději nikdy nezkoušela.

Těch lidových zvyků a pověr, které se vážou k Velkému pátku, je ale mnohem víc. Stačí se jen podívat na internet a už se na vás sypou ze všech stran – třeba nepohneš zemí, nezatopíš, neupečeš, nevypereš a nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ ani nepřijmeš dar.

Tolik zákazů najednou by odradilo od jakékoliv činnosti i toho nejzarytějšího nevěřícího Tomáše.

Mně osobně se ale líbí tvrzení, že kdo se projde po svém pozemku a bouchá cepem o zem, vyžene krtka k sousedovi. Vzhledem k tomu, že krtci si letos u nás na zahradě vyhrnuli pěkných pár desítek kopečků, tak bych jejich stěhovací invazi nepřála ani tomu sousedovi. A ten cep také nemám.

Je ale jedno kouzlo, které už léta respektuji. Poradila mi ho má kamarádka Magda, která zná mnohá tajemství mezi nebem a zemí. Vezmete misku se solí, kterou mnete nejlépe o půlnoci a pokud možno v přírodě. Nám městským postačí i balkón.

Pak vyšlete prosbu – duchu tohoto místa, prosím, splň mi tři přání. Pak je vyslovíte a poděkujete za splnění. Přitom pořád mnete sůl. Pak misku s onou solí dáte někam nahoru, třeba na kuchyňskou linku, a ponecháte jako ochranu po celý rok.

Jak říká Magda, sůl je přece poklad země a právě dnes na Velký pátek se země otevírá. Sůl doma máte a přání, která by si zasloužila splnění, určitě také. Tak co říkáte, nezkusíte to?