Mirka Nezvalová: Sladké korektury

Nejsem žádný aktivní konzument moučníků, dortů, či jiných dezertů, dokonce už peču, jen když přijedou vnoučata. Pak jim zbylé koláče přibaluji, aby mě zbytečně nepokoušely.

Nedávno jsem ale pro kamarádku opravovala jako vystudovaná učitelka češtiny recepty pro její chystanou kuchařskou knihu. Recepty na nejrůznější koláče, dorty a všelijaké jiné sladké dobrůtky. A narazila jsem.

Nikoliv na gramatické chyby, ale na razantní útok mých chuťových buněk, které mě při čtení vyháněly od obrazovky počítače do kuchyně hledat něco na zub. Pochopitelně sladkého. Nic jsem – bohudík nebo bohužel – nenašla.

Ale příště už ano. Zkuste číst velmi pečlivě recept na svatební koláčky bez kynutí a upíjet k tomu po douškách vodu. Já to nedala. Prostě jsem k těm korekturám pořád něco přikusovala a přikusovala, až se začala ručička osobní váhy nebezpečně rvát nahoru.

Tak jsem se rozhodla změnit přístup. Abych nemusela razantně měnit šatník, začala jsem recepty číst těsně po snídani, pak po obědě a pak po večeři. Trochu to sice pomohlo, ale chuť na sladké se ukázala jako pěkná závislost.

Když mi kamarádka Radka volala, jak jsem na tom s úpravami, docela jsem ji zaskočila prohlášením, že ji nemám vůbec ráda. Pak jsem jí to vysvětlila, zasmály jsme se tomu, ale mé chuťové a tukové buňky se tím ošálit nedaly.

Naštěstí mi už ke korektuře zbývá jen pár sladkých receptů. Až je dočtu, nasadím nějakou zaručenou dietku, aby mi kalhoty zase byly tak akorát. Oblíbenou radou, abych si koupila nové, o číslo větší, se zatím řídit nehodlám.