Mirka Nezvalová: Tady žijí knihy

Naštěstí existuje veřejná knihovna, odkud si pokaždé pravidelně odnáším nejméně desítku knih. Co kdyby si je mezitím půjčil někdo jiný. Jediné co nečtu, jsou trillery. Na ty ostatně nekoukám ani v televizi.

Poslední dobou s oblibou listuji i knižním magazínem jednoho velkého vydavatelství, kde každý měsíc představují řadu novinek. To si pak připadám jako v restauraci, kde mi jídelní lístek nabízí tolik dobrot, že nevím, co si dřív vybrat. Alespoň si tedy vždycky vypíšu pár titulů, po nichž se v knihovně budu pídit.

Nové knihy už totiž kupuji minimálně, protože náš panelákový byt není nafukovací. Přesto ale neodolám, když narazím na knihu, kterou prostě chci mít ihned a napořád.

Právě to se mi stalo minulý týden. Přinesla jsem ji domů z knihkupectví v papírové tašce s velkým nápisem Tady žijí knihy. Můj muž si toho okamžitě všiml a navrhl mi, že slogan vystřihne, zalaminuje a pověsí na dveře našeho bytu, aby tak naznačil, kdo nebo spíš co u nás zabírá největší prostor.

Společně jsme se tomu zasmáli, a mně došlo, že u nás se knihám opravdu dobře žije. Nehrozí jim, že bych je snad odložila do knihobudky či nějaké instituce, která se zabývá jejich dalším prodejem.

Prostě tady mají domov a já je maximálně občas nějakému opravdu dobrému známému půjčím a pak netrpělivě čekám na jejich návrat. Knížky jsou totiž moje největší kamarádky, a ty u nás mají dveře pořád otevřené. Ani na nich nemusí být ten žádný reklamní slogan.